Metafory - napsali Hana Kotučová a Marek Fajfr

Sebepoznání je jako první milování, krásné a bolestné.

Přivonět si k benzínu je jako projížďka ranním metrem.
Podzimní vítr zní jako poetická hudba.
Bolest zubů je jako bodání nožem.
Noční bouřka je hořká jako hádka milujících lidí.
Ranní slunce chutná jako něžné pohlazení.
Hudba zněla těžce jako pochod husitů v bitvě na Vítkově.
Její hlas voní sladce jako chuť nahnilé broskve.

Uvozovací věty

Zadání:
Vynechte uvozovací větu a doplňte emoci do přímé řeči. Zůstane jen přímá řeč a nálada.  

„To, co jsme spolu prožili, bylo moc krásné,“ rozbrečela se.

Vynechte uvozovací větu a vymyslete, jak hrdinka plakala.

Ňadra - napsali Marek Fajfr a Šimon Pravda

VYSTOUPILA Z KUPÉ
„To byl teda kus, ne?“
„Pardon. Mluvíte na mě?“
„No, ta ženská, co zrovna vystoupila… kočka.“
„Ani jsem si nevšim.“
„No jasně, vždyť to byla ta herečka, ne? Všude vo ní píšou. Nedělejte, že ste si jí nevšim, ne?“
„To já jsem myšlenkami někde jinde. Zrovna čtu druhou knihu Aristotelovy Poetiky. Myslím, že by vás to pobavilo.“

Reklamace brýlí – napsala Bohdana Pufferová, Marek Fajfr a Lucie Rimarčíková

Tentokrát se odbýt nenechám, mé nové krajkové šaty s výstřihem Bardotky určitě zafungují. Hani díky ti, jsi top kámoška, sama bych si je nekoupila!

Mám já tohle zapotřebí ve svých padesáti? Jak jako, hmmm?!
Jak dejte už pokoj, co si myslíte? Hodila sem do sebe na snídani jen kafe, abych tu byla první, a vy mě takto odbydete?!
Podle toho, co jste říkal dříve, mi to uznáte? Já si brýle na dálku neobjednala!
Opravdu si myslíte, že jsem sem jela až z Ostravy, abyste mi řekl, že reklamaci zase zamítli?

ARI BUDE KOUKAT - napsal Marek Fajfr

Příběh Kainova znamení z pohledu izraelského celníka

„Jděte pryč! Říkám vám to už popáté, vezměte všechny svoje studenty a jděte prosím zpátky. Do Jordánska. Tady nemůžete zůstat. Jste v neutrální zóně. Zítra vám z Ammánu určitě něco poletí. My vás do Izraele nepustíme.“

ZNAMENÍ KAINŮ - napsal Marek Fajfr

Ranní probuzení v poušti bylo nervózní, uspěchané. Zkrátili jsme vyjížďku na džípech a zrušili další program.
Už včera večer se beduíni choulili u ohně a místo obvyklé taneční zábavy s darbukami jen vařili čaj a šeptali si. Rozuměl jsem jen jedinému slovu: Virus. 

Tady. Uprostřed ničeho. To mi to ještě přišlo zábavné...

Háčky k Ondřejově povídce Úspěšný lov

Liška

Čekám. Vítr se prožene jehličím, opře se do posedu. Dřevo zapraská. V hledí se náhle mihne zrzavý stín a ztratí se v křoví. Nedýchám. Pomalu puškou přejíždím po okolí, když v tom se na malé mýtince objeví liška. Bezstarostně, vstříc mé pušce. Ani se nehne, čeká. 

Nevystřelím. Zastaví mě vzpomínka. 

Úspěšný lov - napsal Ondřej Radil

Stojím nad zastřeleným srncem a mlčky žádám o odpuštění. Cítím pokoru a tíhu odpovědnosti. 

Vzpomínám na dědu, který mě k myslivosti v dětství přivedl a na náš první společný lov.
„Bábinko, nachystej Ondráškovi teplé oblečení. Půjde se mnou na srnce,“ řekl jednoho odpoledne z ničeho nic děda a odešel ke skříni na zbraně. 

Říkal mi Ondrášku. Často ve spojení s výtkou, ať neklepu nohou. Byl jsem totiž dosti neklidné dítě.

Čas sobotního oběda - napsal Marek Fajfr

Na ulici kromě nás nikdo není. Asi se schovali před sněhem, který od rána padá a padá. Až když vcházíme dovnitř, dojde mi, kde všichni ti lidi jsou. Tady.
Jen na kratičkou chvíli nás omráčí hluk a teplo. Ale už je tu mladé děvče ve stejnokroji servírky, ujímá se nás a provede nás zaplněnou restaurací k zarezervovanému stolu. Odkládáme šály a kabáty. Usedáme, každý na něco jiného: někdo na měkké polstrované křeslo, na rozvrzanou školní židli, nebo na poměrně nepohodlné sklápěcí sedačky z místního zrušeného kina. Majitel je asi vtipálek.