Osamělý hazardér na Manhattanu - napsala Vendula Beaujouan Langová

Sedím u baru v Irish Pubu na W 35th Street. Silvestrovské davové šílenství na Times Square už mě dávno neláká. 

Zajímají mě opravdová setkání. Srkám víno a čárám si do bloku. Postrádám inspiraci pro originální reportáž z New Yorku. Přisedne si ke mně čtyřicátník s pivem: 

„Byl bych rád, kdybys mi dělala společnost. Dovolíš?“ 

Podám mu tužku a on začne psát:

Reklamace - napsala Lenka Holcová

„Dobrý den.“
„Reklamace!“
„Prasklá obroučka.“
„Před měsícem, máte to na tom paragonu!“
„Kafkova 20, Příbram.“
„Podívejte, já nemám čas si s vámi po ránu povídat, spěchám do práce a ještě jsem nesnídal!“
„Kde je zbytek těch obrouček? No to nevím. .. „Jo, vlastně ho mám v kapse.“
„Já opravdu nemám čas na vybavování. Vy máte asi dost času na klábosení a poslouchání Rolling Stones! I když Satisfaction, docela dobrej výběr.

Reklamace - napsala Jitka Tomkins

"Chci reklamovat telefon, který jsem tu nedávno koupil."

...
"Cože? Nemáte tento typ skladem? Podívejte, jsem z Prostějova, takže nehodlám pořád pendlovat mezi Brnem a Prostějovem."

...
"Aha, takže by šlo. No to by bylo skvělé. Když teda zavoláte obchoďákovi, bude schopen to doručit do dvou hodin. Tak já si teda zajdu na snídani. Mám tu nedaleko jedno oblíbený místo, kde obvykle hrají moji srdcovku od Tučnýho. Asi ji znáte - Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap. Připomíná mi mou první noc vášně. No jo, to už je hodně let.
"Á, počkejte. Tady jsem v kapse našel účtenku od mobilu."

Šedá barva v mé hlavě - napsala Martina Křížková

Koukám na Bobana, jak přede mnou hopká a šermuje ocáskem. Jdeme naší oblíbenou dlouhou procházkovou trasu v brzkém odpoledni, kdy se ještě další pejskaři nevyrojili. Můžeme si oba v klidu myslet, na co chceme. 

Rekapituluji si v hlavě úkoly, co mě čekají. Zítra přijde řemeslník omýt vysokotlakou vapkou fasádu. Aby hezky svítila, po zimě je ze severní strany zelená. V závěsu po něm musí dorazit ještě myč oken. Zahrada už je připravená na jaro, trávník vertikutací provzdušněn, pohnojen a travní semeno rozeseto.

Lapený pod krkem - napsal Zdeněk Hejda

Postávám u okna. Moje žena odjela před chvíli domů. Tedy přesněji poslal jsem jí tam. Má to do Liberce kus cesty. Hlavní důvod je ale ten, že chci být teď sám. Potřebuji být sám. 

Přepadá mě strach. Zákeřně. Zezadu. Nečekaně. Vrací se. Chytí tě pod krkem! Ani se nemohu nadechnout. Skoro se rozklepu. Nechci, aby mě tak viděla. V neděli u našich ještě při loučení s mámou, jsem říkal „ať hlavně nevolá Mirka…“ 

Mirek je vzdálený příbuzný, vlastní pohřební ústav. Přijde mi to v tu chvíli vtipné, a tak nějak chlapsky cynické. Když si to loučení ale připomínám teď v Motole, vzpomenu si na máminy jen stěží potlačované slzy, a připadám si najednou jako naprostý čurák. Nejraději bych tu větu vzal zpět. Kdyby to bylo možné. 

Na pokoji jsme pouze dva, což mi naprosto vyhovuje. Pán je starý tak osmdesát pět určitě, zítra prý půjde domů, jen mu seřídí jakýsi stroječek v hlavě, říká mi. 

„Jste Pražák?“ zeptám se. 

Vyprávění v DU formě - napsaly Tereza Selingerová, Veronika Flora, Hana Procházková, Lota Šimončič a Bára Smýkalová

Kocour
Vzbudíš se na tvrdé posteli, otevřeš oči do mlhavého rána a nemůžeš si vybavit, kde jsi. Cítíš jak po tobě něco šlape. Jsou to jemné kroky, ale mají váhu. To tě donutilo otevřít oči aby jsi zjistil, kdo ti ruší tak požehnaný spánek. Pachatel ti kouká přímo do očí. Zelené duhovky skoro zakrytými černými kruhy. Očividně tě chlupatý přítel rád vidí, ty z něho však nejsi zrovna nadšený. Líná neskutečně a jeho chlupy už se dávno dostaly na tvé povlečení a pár i do tvé pusy.

Zabiják - napsala Iveta Kořínková

Jsem v pasti. Do takového průšvihu se můžu dostat jenom já. Kéž bych to mohla všechno udělat jinak. Netrčela bych v takové díře a nedělala tuhle hnusnou práci.
Vůbec na to nejsem stavěná. Proboha, pracovala jsem v kanclu, v čistém prostředí, tohle je úplně mimo moji realitu. Tepláky na gumu, vlasy v culíku, staré ponožky a děravé papuče. Nehty mám úplně zničené. Už ani nevím, kdy jsem naposledy byla na manikúře. Nebo kosmetice. Jak mi to chybí! Takovýto život jsem si nepředstavovala.
Ježiš, jak na mě kouká. Vždyť je to úplně bezbranný tvor. Jen si tak čeká na svůj osud.
V tichosti si leží, ani se nehne.
Asi cítí, co ho čeká.
Jo, kamaráde, nebude to hezké.
Ale věř mi, že mě to netěší. Nejsem žádný zabiják. Nikdy jsem třeba nezabila pavouka. Možná komára a mouchu, ale to se nepočítá. To je prostě něco jiného.

Jak bojovat s Obou (důvěrné oslovení pro obezitu) - napsala Dana Volfová

Mám si najít nějakou činnost nebo koníčka, kterým nahradím emoční přejídání. 

Chacha! Ona (moje nutriční terapeutka a taky samozvaná psycholožka) si prý dává dobrou kávu nebo sprchu. 

Já si dávám kávu několikrát denně. Kdybych si jí dala ještě místo každého nadbytečného jídla, nejspíš bych dostala infarkt.
Taky mi navrhuje procházky. Nebo zavolat nejlepší kamarádce. Obojí mi přijde zcela kontraproduktivní. 

Ostří v mlze - napsala Edita Dvořáková

Říkali, že nejsem normální. Kdo tohle může říct? Co je normální? Myslím, že jsem úplně v pohodě. Že mluvím sám se sebou… prý příznak duševní nemoci. Sami jsou nemocní. Chci říkat nahlas to, co si myslím, alespoň před sebou…

Každý den je výzva. Výzva, kterou častokrát nezvládám. Nic mě nebaví. Denní rutina mě semílá jako list v peřejích. Už jen vstát z postele je jeden z největších cílů, kterého jsem schopen. Bolí to. Na duši, a dokonce fyzicky v těle.

Reklamace brýlí - napsala Zuzana Hrušková

„Dobrý den, já….no nekecej Sáro, ty teď pracuješ tady?“

…..

„Jak je to dlouho, co jsme se neviděly?“

….

„Spíš rok to bude, ne?“

….

Vyčištěné želvárium očima želvy - napsala Tereza Rebcová

Bože, už mi zase uklízeli. Ti lidi snad nemají nic jiného na práci než mi dělat v domečku bordel. Takové krásné bahýnko jsem tu měla a teď? Je tu tak strašně průhledno, že snad vidím až na dno, no fuj. 

A ty nejedlé gumové trávy už zase přestavěli. Co se jim nelíbilo na mým designu? Pěkně v rohu, přehledně a nepřekážely mi v plavání. A hlavně blokovaly ten černej nesmysl, co furt jenom hučí 

a prská vodu. Podezírám ho z toho, že mi z vody bere všechny mlsky, co si nechávám na pak.

Popis vyčištěného želvária očima želvy - napsala Tereza Rebcová

Bože, už mi zase uklízeli. Ti lidi snad nemají nic jiného na práci než mi dělat v domečku bordel. Takové krásné bahýnko jsem tu měla a teď? Je tu tak strašně průhledno, že snad vidím až na dno, no fuj. A ty nejedlé gumové trávy už zase přestavěli. Co se jim nelíbilo na mým designu? Pěkně v rohu, přehledně 

a nepřekážely mi v plavání. A hlavně blokovaly ten černej nesmysl, co furt jenom hučí a prská vodu. Podezírám ho z toho, že mi z vody bere všechny mlsky, co si nechávám na pak.

Žena a policajt - napsali Marek Bucko a Irena Taterová

Blondýna v mercedesu

Marek Bucko

„No to je dobrý. A je zajímavý, že na tu silniční kontrolu stavíte zrovna blondýnu v mercedesu. Kdybych byla sedm dělňasů v dodávce, tak si mě ani nevšimnete. Ale na chudáku ženský a ještě v pěkným autě, to si smlsnete. Když si ho nemůžete dovolit, tak alespoň nezáviďte a snažte se…“
„Jako jak dopustila? No bóže, tak jsem jela trochu rychlejc. Měla jsem k snídani rybu a ta byla samá kost. Jak nezajímá, co jsem měla k snídani. Vy se určitě cpete rohlikama a už vám z toho roste…“
„Občanka? Ta už se přece nemusí vozit! Jo, to je řidičák. Aha. No tak, kde já jí jenom, počkejte, podívám se do kabelky, sakra, rtěnka, zápisníček, třináctka klíč, tampóny, hotelový mejdlíčko, skládací taštička, karta do fitka… Tak to už budu blízko, kapky proti blechám - to je pro pejska , víte?

Reklamace vánočního stromku – napsala Marie Kuchařová

Dobrý den, jsem Julie Božská a přišla jsem reklamovat vánoční stromek.

Já vím, božské jméno, že?
Co se stalo se stromkem? No opadal!
Jestli si dělám srandu? No samozřejmě, že nedělám.
Dnes mám fakt blbou náladu, večeřela jsem syrečky s čerstvou houskou a máslem, to mám fakt ráda, takže jsem se moc nevyspala, asi chápete proč.
Tak se na mě tak nekoukejte. Stačí, že tak na mě kouká každé ráno manžel Petr.
Jó, taky mi říkal, že jsem prdlá, že je normální, že stromek opadá.
No nemyslete si, já jsem byla taky překvapená. Jako když mi moje máma Blanka dala pod ten stromek, ano ten, co reklamuju, krém 50+, když mi je teprve 48 let. Ale říkala, začni dřív, ať to zabere.
No, takže stromek jsem u vás koupila dva dny před Štědrým dnem a na Štědrý den už opadával. Naše děti Pepík a Sára se taky divily a byly smutné, a to jim je teprve osm. Jo, jo, jsou to dvojčata.

Reklamace brýlí – napsala Bohdana Pufferová, Marek Fajfr a Lucie Rimarčíková

Tentokrát se odbýt nenechám, mé nové krajkové šaty s výstřihem Bardotky určitě zafungují. Hani díky ti, jsi top kámoška, sama bych si je nekoupila!

Mám já tohle zapotřebí ve svých padesáti? Jak jako, hmmm?!
Jak dejte už pokoj, co si myslíte? Hodila sem do sebe na snídani jen kafe, abych tu byla první, a vy mě takto odbydete?!
Podle toho, co jste říkal dříve, mi to uznáte? Já si brýle na dálku neobjednala!
Opravdu si myslíte, že jsem sem jela až z Ostravy, abyste mi řekl, že reklamaci zase zamítli?

Reklamace brýlí – napsala Libuše Krausová

Polknu. Olíznu si rty a ucítím ještě sladkost po koblize, kterou jsem si s chutí dal ke snídani. Koukám, že marmeládu mám na triku i na riflích. Potím se. Zase mám strach se na cokoliv a kohokoliv zeptat. Jako včera. Viděl jsem ji včera na fakultě, jak šla na přednášku. Vlasy jí vlály a boky se smyslně houpaly ze strany na stranu. Koukal jsem na ni jak mlsnej kocour. Vždyť poslední sex si už ani pomalu nedokážu vybavit. Jsem posera. Stále se bojím někoho oslovit. I ty brýle nemusely dopadnout, jak dopadly, kdybych jí řekl: „Pozor, nesedej si!“ Sedla si. A proto tady teď stojím.

Reklamace brýlí – napsala Martina Talířová

Ty brýle mi byl čert dlužen! Kolikrát sem ještě pojedu?

To mám za to, že jsem chtěl speciální obroučky, aby mi ladili s koženou bundou a harlejem.
Dálnice z Teplic byla prázdná, tak jsem tu nějak brzy. To bych si mohl dát alespoň rychlou snídani v bistru za rohem. Koukám, že otevírají až v deset.
Tak co je? Deset a pět minut a ten prodavač se vleče odemknout stejným tempem, jako jsem se svlíkal při mém první sexu v osmnácti!
Tak podívejte, dneska jsem tu naposledy, vraťte mi peníze a já jedu.

Reklamace brýlí – napsala Sofie Epsteinová

Zdravim, já jsem jako přišel reklamovat tyhle brýle. No jasně, že sluneční. Tak nejsem děda, ne?! V sedmnácti snad ještě nepotřebuju dioptrie. Proč? No ty vole, hroznej pařák byl, válíme se s holkou v posteli, plánujem program a už voknem na mě svítí to šílený slunce. Tak vstanem, Anča šla udělat vajíčka, prostě lahoda po tý divoký noci, však to znáte.

Manžel reklamuje sekačku z Křemže – napsal Marek Filičko

„Dobrý den, koupil jsem si u vás sekačku na trávu, ale nejde nastartovat. Já si trávu na zahradě vždycky kosil, ale to víte, už mi je osmdesát, a tak mi manželka řekla, ať si ušetřím práci.

Kdy jsem tu sekačku kupoval? To si pamatuju úplně přesně – 5. září. Je to stejné datum jako v padesátém devátém, kdy jsme se s mojí budoucí paní poprvé pomilovali. Aha, vás tohle nezajímá…
Počkejte, jak to, že moji reklamaci dnes nevyřídíte?! Já sem jedu takovou dálku, až z Křemže, a teď se mám vrátit s nepořízenou?!

Přírodní je lepší – napsal Stanislav Kozubek

„Dobrý den, jsem tady správně? Jsem v Erotic City?

Výborně. Přes internet jsem u vás koupil tu vaši novinku – 3D brýle s virtuální realitou.
A chtěl bych je reklamovat, protože nefungují.
Bylo mi slibováno, že okusím novou dimenzi vlastního uspokojení. Ale jestli je tohle nová dimenze, tak já chci radši tu původní, přírodní…