Láska na první pohled - napsala Olga Shelongová

Líbila se mu už z dálky. Její dlouhé nohy a štíhlé tělo ho fascinovalo. Opatrně se k ní přiblížil a narovnal se, aby vypadal větší a štíhlejší. Myslel si, že ho nevidí a tak udělal ještě pár kroků.
Ona ho však viděla. Po očku si ho prohlížela. Je to ten pravý dárce genetické informace pro moje potomky?
Popošla k němu a koketně zatřásla zadečkem.

Ježek a jablíčko - napsala Olga Shelongová

"Ježku, ježku, chyť mě!" volá padající jablko.
Chytil a od té doby jsou navždy spolu.
Poučení: Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.

Oliverův první zub - napsala Olga Shelongová

Oliver, foto: maminka

Co to je? Zdá se mi, jako bych se hýbal! To snad né! Já se skutečně hýbu…Ještě abych vypadl! Vypadá to ale, že se udržím dlouho. Chlapeček kouše opatrně, občas si prstíkem zkusí, jestli se hýbu a jsem tam. Jsem! Kde jinde bych měl být! Chci si to tu v klidu užít. Byla to dřina, vyškrábat se na svět. Však u toho také chlapeček probrečel několik nocí a teď bych měl toto výstavní místo opustit. Jsem krásně vidět a i já mám rozhled. Zakousnu se a pustím. Polechtají mě kartáčkem. Prostě je to boží život. Ale silně mně znepokojuje, že se kývám víc a víc a za mnou už vylézá nový zájemce o moje místo. Co teď!!! Asi budu muset fakt vypadnout.

Bohouš v bankomatu - napsala Olga Shelongová

„Halo, tady Policie České republiky, co pro vás můžeme udělat?“
„Dobrý den, jsem zavřený v bankomatu a nemůžu ven!“
„Jak v bankomatu?“
„No, normálně! Šel jsem si vybrat peníze na pivo a nemůžu ven…“
„A kde jste?“
„Kde asi!? V Poličce na náměstí v bankomatu spořky, jak je tam pobočka.“
„Aha. Posíláme hlídku, počkejte na místě!“
„Ale honem, chce se mi na záchod.“

Z mého deníku - napsala Olga Shelongová

„Maminko, už to máš?“
„A co?“

„Ten domácí úkol?“
„Ne, nemám. Nevím o čem psát!“
„Tak já ti poradím, přines papír a pši!“
Nevěřícně zírám! Po kom to dítě proboha je! Nicméně odcházím pro papír a tužku zvědavá, co se bude dít.
„Oliverku, kdo bude náš nezvaný host?“ ptám se.
„Maminko, nepozveme Tomíka na oslavu narozenin a je to!“
„Nezvaný host?“
„No, Tomíka nepozveme na oslavu narozenin, ale on v tajnosti přijde a ukradne ti to, co máš nejvíc ráda. A maminko, co máš nejvíc ráda?“
„Tebe!“
„To se nepočítá!.... Tak ti Tomík ukradne ten zelený prstýnek od Ježíška. Ten máš přeci taky ráda! Ukradne ho a ty budeš křičet „zloději, zloději“, jo? …Napsalas to tam dvakrát? Zloději, zloději?“

Co když... - napsala Olga Shelongová

Julie O.

V lese už to dávno není, co to bývalo. Studánka je bez vody, stromy jeden po druhém usychají a tráva žloutne. Zajíček sedí u své jamky a přemýšlí, jestli se má odstěhovat, jako ostatní zvířátka nebo zůstat:
„Co když budu muset jít daleko a budou mě bolet nožičky?“
„Co když nepotkám žádné kamarády?“
„Co když je to ve světě ještě horší, než tady?“
„Co když začne pršet, les se zase zazelená a vše bude jako dřív?“

Smutný příběh se šťastným koncem - napsala Olga Shelongová

"Halo! Tatínku, mně se něco strašnýho stalo... Oliver se nenarodil!"
Všechno se mi najednou zdá jako sen. Z druhé strany telefonní linky je ticho. Po dlouhé chvíli se ozve: „A ty jsi v pořádku?“
„Jsem!“ šeptám místo toho, abych zakřičela, že nejsem! Jak je to možné! Jak se to mohlo stát! Proč zrovna já! Co jsem komu udělala! To není fér!
Celé těhotenství bylo jako jeden krásný sen... A ten skončil příjezdem do porodnice. Po tváři se mi koulejí slzy jako hrachy a já tak moc potřebuji utěšit. Nic mi nikdy nevymaže z paměti ten pocit, když opouštím porodnici a nenesu si to vytoužené miminko.
Jsem doma! Ale sama! Konečně můžu dát průchod svému zadržovanému smutku, vzteku, zlobě, zoufalství...
Pak jsem si řekla, že se Oliverek z bříška přestěhoval do srdce a že tam ho budu nosit tak dlouho, než se k nám zase vrátí... a to jsem si neustále opakovala. Néé že by to nějak zvlášť fungovalo, ale v tom vzduchoprázdnu se alespoň něčeho musím chytit...
A dočkala jsem se!