Hladová zvířata - napsla Ilona Marhevská

Medvěd si pod stromem dopřává dobrý oběd.
Z povzdáli se na to dívají tři hladová zvířátka a tiše závidí.
Po chvilce se ozve liška: „Jsem mazaná, já toho medvěda obelstím a jídlo mu ukradnu.“ 

Připlíží se k medvědovi a potají se snaží odvést jeho pozornost. Medvěd se ale nenechá, lišku spatří a zabije ji.
Jako druhý to zkusí zajíc. „Jsem rychlý. Přiběhnu a jídlo mu seberu dřív, než si toho všimne.“ 

Ale kdepak. Ani rychlost mu nepomůže a medvěd ho také zabije.

Že by zázrak? - napsala Ilona Marhevská

„Budíček, vstáváme, ať to všechno stihneme!“ 

Ach jo, vůbec se nám nechce, ale přesto i s bráchou vstáváme. Už nejsem malá holka, chodím na střední, a tak pomůžu mamce nejen s úklidem, ale i s vařením. Dnes je totiž den D. Přijede babička. 

Celé dopoledne leštíme, utíráme, vysáváme, vaříme, pečeme, zdobíme. Až to u nás vypadá jako v předváděcím bytě z magazínu. V momentě, kdy slyšíme tátovo auto na příjezdovce, se chytneme s mamkou za ruku.

Metafory - napsali Pavel Pulkráb, Ilona Marhevská, Pavel Pulkráb a Oldřich Šubrt

Bolest zubů je jako snaha vylézt Mt. Everest v žabkách.
Podzimní vítr zní jako rozdivočelý medvěd na lovu.
Sebepoznání je jako pohled do očí svého dítěte.
Noční bouřka je hořká jako odmítnutí od milovaného.
Ranní slunce chutná jako obejmutí od dcerušky.
Její hlas voní sladce jako palačinky od mé babičky.
Jeho chůze zní jako špatná zpráva.

Přivonět si k benzínu je jako návrat do dětství.

(Ilona Marhevská)

Zrození patriota - napsala Ilona Marhevská

Povím vám o jednom dni, jednom momentu mého života. Bylo mi 25, žila jsem v Londýně a chodila s klukem z Nového Zélandu. A jako správný Novozélanďan fandil All Blacks. Možná jste už o nich slyšeli, je to ten nejlepší ragbyový tým na světě.

Moje malá beruška - napsala Ilona Marhevská

"Dneska budeme odpočívat a nic nedělat, jo?"
"Jo, to je super nápad. A budeme si u toho hrát?"
"Ne, beruško, já nemůžu, jsem opravdu unavená a mám ještě spoustu práce."
"No jo, ale já unavená nejsem."
"To je dobře, tak si běž do pokojíčku."
"Ale já si neumím hrát sama, chci s tebou."
"Beruško, já jsem ti ale už několikrát říkala, že si s tebou nemůžu pořád hrát, musíš se naučit si hrát sama."
"Ale teď tu celou dobu sedíme a odpočíváme, tak za chvilku spolu můžeme něco dělat?"
"Ach jo, ty mi nedáš pokoj, že?"
"Tak si běž pro přilbu a půjdeme na kolo."
"Hurá!"