Druhá šance - napsala Tereza Šolcová

"Každý si zaslouží druhou šanci, myslíš si to samý?"

"Nemyslím. Druhá šance je podání ruky do neznáma, nepoučení se z chyb minulých."

"Ale co když si ten druhý další šanci opravdu zaslouží a udělal chybu, ze které se poučil?"

"Lidé se nemění a pokud tě zklamal jednou, zklame tě i podruhé. Je to jen známka toho, že z těch chyb ses nepoučila ty sama."

Hledání světla v mlze - napsala Tereza Šolcová

Bolest, vyčerpání, beznaděj. Tyto jediné pocity jsem schopna vnímat pří zdolávání Pradědu na sněžnicích.
“Má být krásný počasí a když to zvládla moje mamka, zvládneš to taky,” slibovala sestřenice Kristýna. Skutečnost je ale docela jiná.

Je krásné nedělní ráno, na nebi ani mráček. Vyrážíme. Jen Kika, já a před námi deset kilometrů do kopce.
Všechno probíhá skvěle. Lesknoucí se sníh, cvrlikání ptáků a naše povídání jedné přes druhou zapříčiňuje, že prvních pět kilometrů ubíhá lusknutím prstu.

Metafory

Potápění v korálovém útesu je jako návštěva luxusního obchodu. Vše chci mít doma, ale nic si nesmím odnést.
Španělské býčí zápasy jsou jako sledování zabíjačky. Je mi líto kvičícího prasete, ale už se těším na řízek.
Setkání s chudobou v Indii je jako můj první dětský tábor. Jen si pro mě tentokrát rodiče nepřijedou.
(Barbora Liška)

Jak překonat sám sebe? Vyraž na dálkový trek - napsala Sylvie Korbařová

Už jste to někdy zkusili? Zažili tu dlouhodobou únavu, bolavé tělo, počítání zásob jídla a nakonec i ty zmatené pocity, které vás čekají v cíli? Že ne? Tak pojďme společně okusit hořkosladkou chuť dálkových přechodů a zjistit co na nich číhá na každého z nás.
Ačkoliv jsme všichni jedineční, tak emoce a prožívání, které nás potkávají během těchto chodeckých dobrodružství, jsou vždy podobné a celý trek se tak dá rozdělit do několika fází:
1) Začátek treku: konec je nekonečně daleko, ani se mi nechce věřit, že se ho můžu dožít, všechno totiž bolí a mně se nechce do kopce
2) Střed treku: už mi to líp šlape, přijde mi, že už jsem na cestě věčnost, ale úspěšně postupuji a mám tendenci zrychlovat, už abychom byli na konci
3) Blíží se konec: hurá, už tam budem!

Na dva týdny au pair - napsala Tereza Šolcová

Špína, zápach, nepořádek. Takhle si asi nikdo Rakousko nepředstavujeme ani v těch nejčernějších představách...

Po maturitě jsem chtěla vycestovat na léto někam do zahraničí a toužila jet na vlastní pěst. Vybrala jsem si práci jako au pair v Rakousku, dokonce v horách, což byl pro mě úplný sen...
Snad jen mě znepokojoval věk dětí. Měla jsem hlídat půlroční dvojčata. Holku a kluka.