Tělocvična očima šprta - napsala Eliška Klicnarová

Stejně jako barokní katedrály, byla i tělocvična vybudována tak, aby se v ní člověk cítil malý a bezvýznamný. Na rozdíl od katedrály ale smrdí jako staré ponožky. S hvizdem píšťalky vchází tělocvikář, hrubián, který se domnívá, že není v životě důležitější schopnosti, než vyšplhat po tyči za deset vteřin.
„Uklidníme se! Nástup!“
Odevzdaně kráčím po špinavých parketách a stoupám si na ošoupanou bílou čáru nalepenou na zemi.
„Rozcvičku si vezme Hermannová a potom... vybíjená!“

O kachně a domýšlivém kocourovi – napsala Eliška Klicnarová

Tak jako každé ráno, procházel se kocour kolem břehu rybníka, kde žila kachna. A jako každé ráno si nenechal ujít příležitost ji popíchnout: „Kachno, měla jsi raději zůstat pěkně sedět v hnízdě, nikdo se nechce dívat na tvou neohrabanou chůzi!“
„Kocoure, když jsi tak pyšný na svůj ladný krok, následuj mě a uvidíme, jak ti nohy poslouží,“ odvětila kachna a zamířila do vysokého rákosí. Kocour ji následoval.

Nejhorší místo na zemi - napsala Eliška Klicnarová

„Dobrý den, tak co je chlupáčovi?“
„Dobrý den, paní doktorko. Nevím, nechce žrát.“
„Kdo by taky žral ty hnusný dietní granule, kterých jsi přitáhl domů 15 kilo...“
„Aha, a něco dalšího se vám nezdá?“
„No, včera měl průjem.“
„Jasně, že jsem měl průjem, musel jsem se zase dojíst krysama ve sklepě.“
„Tak Maxovi vezmeme krev a uvidíme.“
„Dobře. Maxíku, pojď na stůl. Hop!“

Lucie a Petr - napsala Eliška Klicnarová

„Jo, je to moje spolužačka, Lucka. Doprovázela mě domů. Líbí se ti, co?“ popichovala červenajícího se Petra jeho mladší sestra.
Petrovi se skutečně ona dívka velice líbila. Líbila se mu tak, že ihned zaběhl do pokoje, zapnul notebook a začal v seznamu přátel na Facebooku své sestry pátrat po krásných brunetách jménem Lucie.
„Wow,“ ozvalo se z jeho úst, když konečně otevřel její profil. Jeho obdiv ale nepatřil fotce její (i když na té jí to nepochybně slušelo), nýbrž desítkám obrazů, které Lucie malovala a poté fotila, aby se pochlubila svým přátelům.
Podruhé Petr Lucii viděl v metru. Cítil se trapně, věděl o ní všechno, co šlo na internetu zjistit: byla jedináček, měla ráda kočky, indické jídlo a samozřejmě, malbu. Z jejích fotek bylo vidět, že nejraději maluje pohledy na Seinu. „Tak nebuď takovej posera a aspoň ji pozdrav!“ nadával si Petr.