Lákání cukru - napsala Michaela Vašinová

,,Kam jdeš? Pojď zpátky! Víš, že na nás všude číhá nebezpečí. Hlavně když jsme o samotě.”
,,Já vím, ale ucítil jsem v dálce něco sladkého.”
,,Okamžitě pojď zpět a pojď pomáhat ostatním. Budeme muset chodit tam a zpátky až do večera, než to všechno přeneseme k nám domů.”

Školní třída očima uklízečky - napsala Michaela Vašinová

No to je spoušť! A zase nechali ti uličníci dvě židle na zemi a nezvedli je na stůl.
Tak vzhůru do práce. Zvedám se pro červený kýbl a napouštím ho vodou. Na umyvadle je vedle ležícího rozmočeného fialového mýdla s vůní šeříku i zbytek bílé křídy a prázdný obal od čokolády Milka. Ten putuje ihned do koše. Otáčím se zpátky směrem do prázdné třídy. Můj pohyb byl příliš rychlý, protože se pode mnou objevila velká louže. No samozřejmě, proč si nepřidat ještě více práce, mám toho opravdu málo...!

Ve vlaku - napsali Michaela Vašinová, Michal Žižlavský, Ivan Juřena

,,No, aby ti nevypadly oči!”
„Co máš na mysli, miláčku?”
„No co asi. Tu blondýnu, co teď odešla z kupé!”
„Kterou myslíš?”
„Byla tady jenom jedna. Moc dobře jsem viděla, jak na ni celou cestu civíš!”
„Já si ani nevšiml, že tady byl někdo s námi. Mám oči jen pro tebe.”

Ranní překvapení - napsala Michaela Vašinová

Budíček 4:45.
Taxi dole před domem 5:10.
Tak vypadá mé klasické nedělní ráno před cestou na Kavčí hory do budovy, která se pyšní názvem Česká televize. Na jedno teplé červnové nedělní ráno ovšem nikdy nezapomenu. Při vstupu do téměř liduprázdného newsroomu zpravodajské čtyřiadvacítky v půl šesté ráno jsem ještě netušila, co se za necelých devadesát minut odehraje.
“Ahoj Martine, jaká byla noční?” zeptala jsem se opatrně polospícího kolegy, jehož unavené oči a tmavé kruhy pod nimi, nešly přehlédnout.