Háček aneb začátek příběhu - která z vět by vás přiměla číst dál?

Každý z nás určitě zná ten okamžik napětí, kdy víte, že jste udělali něco, co jste dělat neměli, protože to šlo udělat jinak, a teď si ponesete následky, které už samozřejmě nemůžete zastavit a během sekundy si maximálně stačíte uvědomit, že tohle jste fakticky posrali.
Zuzana Fajmonová

Občas se mi stane, že zabloudím... ale na dálnici v protisměru jsem poprvé.
Zdena Součková

Nemám z toho dobrý pocit…
Renata Czaderová

Zadání:
Napište první větu či úvodní odstavec nějakého příběhu tak, aby čtenář měl okamžitě chuť číst dál.

Oheň v kamnech – napsala Veronika IJsselstijn

„Už se k tobě blížím. Spálím ti nadpis i první stranu a potom políbím přílohu televizního programu. Jsem na tebe celý nažhavený.“
„Nech mě na pokoji, ještě mě nečetli. Nechci odejít ze světa netknutý bez naplnění svého osudu.“
„Nelži, právě jsem olízl předloňské datum. Přečtený jsi všemi znuděnými návštěvami.“
„Moje listy jsou polité kafem. Jsem mokrý a uhasím tě!“

Závodničky – napsala Veronika IJsselstijn

„Maminko, honem… už spěchej! Ať nepřijdem pozdě do té školky, kam chodí jen velký děti. A já už jsem přeci taky velkej, že jo? Dívej, jak jsem velkej!“
Stoupám si vedle auta na špičky a natahuju ruce až k obloze.
„Ukaž? Téda, ty jsi úplně obrovskej.“ Dostanu pusu na tvář. Maminka bere z auta bačkory a pití. Jdeme kolem školní zahrady ke dveřím. Je tam spousta velkých lidí a dětí, které neznám. Ale za chvíli už vidím kamarádku.
„Ahooooj Marijánko!“ Přijdeme do šatny a tam stojí nějaká velká paní.

Salát se šlehačkou - napsala Veronika IJsselstijn

„Doufám, že v tom salátu není kiwi, jsem na něj alergická.“ Tchyně Pavla vytahuje nákup z tašky.
Chvíli na ni koukám, pak na misku míchaného zeleninového salátu. Přemýšlím, jestli to myslí vážně, nebo je to zase její projev zamrzlé puberty v sedmdesáti. Vybaví se mi, jak si minulý měsíc strčila nafukovací balonky pod šaty a na procházce se psem všem svým známým tvrdila, že má nový prsa. Nebo jak ještě před pár lety posilněná kapkou vína skočila oblečená do rybníka, jen aby vyhrála sázku. Při tom obraze ovíněné, zmoklé tchyně s rozteklými líčidly se musím rozesmát.

Letní štěstí v neštěstí – napsala Veronika IJsselstijn

PRÁSK!!!! Sahám pro minerálku na chodbě našeho rodinného domu a v tom rána. Ohlédnu se a nevěřícně zírám na zabouchnuté dveře. Klíče jsou zevnitř v zámku, doma samozřejmě nikdo. OK, fajn, takže co teď? Snažím se nepanikařit a analyzuji situaci. „Doufám, že Charlotte nezdrhne na balkon,“ říkám si nahlas. Charlotte je naše kočka domácí. Nechodí totiž ven a na balkon smí jen pod dohledem. Miluje totiž procházky po balkonovém zábradlí a já se vždy děsím, že spadne.
Ale zpět k zabouchnutým dveřím. Na botníku vidím zaprášený šroubovák a zkouším se vloupat do vlastního bytu.