Nóbl kadeřnictví - napsala Karolína Neuvirtová

Potkáte tam různé manekýny, televizní hvězdičky a nóbl paničky, které s sebou obvykle mají i svoje nezbedné děti. Vždycky, když je tam vidím, tak si oddychnu, že zatím svou dceru nevychovávám vůbec špatně.

Nejlepším na tom kadeřnictví jsou zrcadla. Velká zrcadla. Od podlahy ke stropu, orámovaná těžkými zlatými závěsy. Člověk si před nimi rozhodně nepřipadá jako ve zkušební kabince obchodního domu. Vaše postava je v nich akorát, na obličeji nemáte žádné vrásky, váš nos je najednou stejně hezký jako nos Grety Garbó, kruhy pod očima vám někdo u vchodu spolehlivě vyžehlil, prostě si před těmi zrcadly věříte.

Uniforma - napsala Karolína Neuvirtová

Do skladu přivezli novou uniformu, která se od všech doposud skladovaných uniforem odlišovala na první pohled. Její ošklivá hnědozelená barva a těžkopádný střih vyčnívaly ze záplavy elegantních modrých uniforem, které kdysi věrně sloužily Masarykovi. Tahle neforemná hora látky pořád dokola opakovala: „To já budu chodit na přehlídky, zatímco vy tady budete plesnivět až do soudného dne“.
Modré uniformy mlčely a myslely si svoje. Za ty desítky let, co se bez údržby tísnily na ramínkách, se naučily s lehkostí snášet nejrůznější pitomé žvásty. Tu kariéristy, tu hlupáka, tu nezlomného horolezce řitních otvorů...