Poslední hodiny na zemi, první v ráji - napsal Martin Tomášek

Černo černá tma v duši. Ležím na posteli nemůžu se hnout ani o píď a je mi to jedno. Se svým osudem jsem se totiž smířil už dávno.

Civim na zašedlý strop, který měl původně bílou barvu. Kouř mě štípe v nose, v očích a leze do všech pórů mého nemohouciho těla. Modlím se, aby si pro mne smrt přišla dřív, než ti estrádní šašci v přilbách a kyslíkových maskách. 

Sekyrou rozbíjí dveře soukromého nemocničního pokoje.

Sakra, kde se flákáš?! Jindy spěcháš až moc, a když na tebe někdo čeká, touží tě chytit za ruku a odejít s tebou ruku v ruce na onen svět, nepřijdeš.

Vůbec nemusíš vypadat jako Brad Pitt. Klidně tě vezmu za tvoji kostnatou ruku a půjdu s tebou, kamkoliv budeš chtít...

"Kamaráde, příteli, slyšíš mě? Jsem tady."
"Že to ale trvalo. Kde jsi byla tak dlouho a proč tě nevidím?"
"Dej mi pět minut a přijdu za tebou."
"Já jsem ale…"
"Vím, co jsi říkal, ale když už jsi na mě tak dlouho čekal, chtěla bych se ti líbít."

Vrah - napsal Martin Tomášek

Země

14:00 Pobočka pošty
,,Drž hubu vytahni všechny prachy z kasy, jestli zavoláš poldy, tak si tě najdu a zabiju!" Žena za pokladnou jen přikývla a dala muži všechnu hotovost.
,,To je všechno co tam máš?!"
,,Kde si myslíš že jsi? V bance?" Její odpověď zněla ostřeji, než zamýšlela.
,,Řek jsem drž hubu, nebo si tě najdu a odkragluju tě!"

Smrt v hotelu Ráj - napsal Martin Tomášek

,,Ahoj kámo. Nuda co?" oslovila mě mužatka, která si přisedla na barovou stoličku vedle mě.
,,Nepůjdeme radši ke mně a neužijeme si večer po svém?"
,,Co ten babochlap po mně chce?" pomyslel jsem si.
,,Díky za nabídku, ale nemám zájem," odpověděl jsem a myslel si, že ten hermafrodit se zvedne a s grácií sobě vlastní zmizí a já tady budu moct dokončit svoji sebedestruktivní opileckou misi. To jsem se ale hrubě spletl...
,,Á vidím, že do sebe kopeš jednoho panáka za druhým. Děje se něco?"
Znechuceně jsem se na něj podíval a kopl jsem do sebe zbytek panáka a prázdnou skleničku jsem poslal skluzem barmanovi po pultu a on ji bez nejmenšího problému na druhé straně chytil.

Osudové setkání na Petříně - napsal Martin Tomášek

„Dlouho jsme nikde nebyly, tak jsem si říkala, že bychom mohly na Petřín, co ty na to?“
„Na Petřín? Proč zrovna tam?“
„Proč? Vadí ti to?“ zeptala se dcera Romana matky Zuzany.
„Ne naopak. Dobrý nápad, aspoň zavzpomínám na školní léta.“
„Mami…“
Ale matčin pohled, jakoby šel skrze ni.
„Mami, co se děje?“
„Tam se to stalo, tam mě poprvé políbil.“
„Kdo, nechápu?“
„Moje první láska, Petr Navrátil.“
„Povíš mi o něm něco?“
„Poznali jsme se už na základní škole a společně jsme prošli i tu střední. Na Petříně jsem od něj dostala první pusu. Začali jsme spolu chodit. Po několika měsících jsem zjistila, že jsem těhotná. Než jsem mu to stačila říct, sdělil mi, že má jinou a chce s ní být. Když jsem to uslyšela, nezmohla jsem se ani na slovo. Druhý den, aniž by se rozloučil, odešel.“
„Mami chceš tam jít?“

„Ano, těším se.“

TMA - NAPSAL MARTIN TOMÁŠEK

Tma, černo černá tma... černá jako tělo černé vdovy.
Ptáte se, co to je? Inu, je to součást mě, taková má klec, moji duše, nikoli mého těla, jak si mnozí myslí. Tuto tmu, občas prolomí velmi intenzivní, ale zároveň tak křehké světlo, že se ho bojíte, byť jen sebejemněji dotknout, aby se nerozplynulo!
Ovšem, když ho sledujete z dálky, tak hřeje a svítí tak, že se vám chce zpívat a tančit. Jenže tohle světlo, je tak intenzivní, že vydrží jen pár hodin a pak je pryč a vy jen doufáte, že se zase objeví, abyste se neudusili ve všeobjímající tmě!

Anotace ke knize MAMI, CO JE TO ČUPÁK?

Objednávky knihy

Co je anotace?

Krátké a výstižné představení vaší knihy tak, aby upoutalo pozornost redaktora / vydavatele / čtenáře. Stručně v něm představujete, o čem váš příběh vypráví – žánr, postavy a krátce zápletka. 

Hlavním cílem anotace je zaujmout, upoutat pozornost. Je to marketingový text, reklama na vaši knihu. Tento kratičký text může rozhodnout o tom, zda se nakladatelství či čtenář bude vaší knihou dále zabývat. 

Zadání: napište anotaci ke knize MAMI, CO JE TO ČUPÁK.

MAMI, CO JE TO ČUPÁK? Bláznivé příběhy o rodičích a dětech 

A věřte, že co příběh, to překvapení. Nejen proto, že příběhy napsalo mnoho autorů a každý z nich na to šel po svém, ale i proto že příběhů bylo na začátku mnohem víc a bylo z čeho vybírat.

Vyznání - napsal Martin Tomášek

Jan Sorokáč

Haló, jsem duše Martina Tomáška Martin je sedící křivá troska na kolečkách bez chuti a elánu do života hodně toho o sobě sdělil ve sve knize Duši nespoutáš. 

Nedávno mu umřela teta, strýc, nakonec babička. Pár měsíců po tom skončil v nemocnici s chudokrevností a ještě dalšími drobnými problémy.

Dali mu transfuzi. Ještě čeká na další vyšetření ohledně něčeho jiného. Tak uvidíme během toho, co mu tekla do žil nová krev, tak si opět uvědomil svoji největší životní touhu a přání neumřít jako panic - viz kniha Duši nespoutáš.

Ztracená duše - napsal Martin Tomášek

Ležím, na posteli tiše koukám na bílý strop. Už několik týdnů uvnitř sebe cítím podivnou prázdnotu. Přitom navenek bych měla být spokojená. Mám tátu, mámu, domov, což je věc, kterou lidí jako já jen tak nemají. Tak co blbnu…? No nic, vstanu za chvíli začíná můj oblíbený film.
"Mami!"
Sakra kde je?
"Mami, jsi tu? Potřebuju čůrat."

Kainovo pokání II - napsal Martin Tomášek

„Milý Kaine,“ oslovil bůh obžalovaného při božím soudu. „S Ábelem jste mi postavili oltář, obětovali to nejlepší z toho, co máte – ty pšenici a tvůj bratr tučného beránka. A ty ho pak zabiješ jen kvůli tomu, že mám chuť na berana?“

Kain chtěl něco říct, ale stvořitel ho zastavil: „Mlč a poslouchej, jaký osud jsem ti za tvůj ohavný čin určil. Teď tě uspím, odešlu někam na zem tam, najdeš tři nemocné lidi, uzdravíš je a můžeš se vrátit. Uzdravovat můžeš jen ty.“

Bůh vytáhl, jakýsi předmět na kožených šňůrkách přistoupil k hříšníkovi a přivázal mu ho na krk.

Jak se máš? - napsala Jana Bednářová

Netrpělivě, snad každou minutu, otevírám email. Už je tam, nová zpráva. Hurá! Celý se chvěji. Ano, už je tady zpráva od Mirky. Píše mi z Irska, je úžasná. Cestuje, posílá mi fotky míst, která navštívila. A já takto, díky ní, cestuji také a poznávám svět. 

Sedím na invalidním vozíku ve svém malém bytě.

Jsme tak daleko a přece tak blízko, má spřízněná duše, druhá půlka pomeranče. 

Různé ženy na seznamkách - napsal Martin Tomášek

Ilustrace: Štěpán Lipus

Na následujících řádcích vás chci seznámit s různými typy žen užívajících seznamovací aplikaci a jaké mají přístupy k člověku na vozíku.

To, co mě s odpuštěním sere na seznamkách a ničí mi to optimistický pohled na svět kolem, je, že někoho oslovíte jakkoliv pozdravem, nebo hrubým nástinem toho, co od nich čekáte, a ženy vám neodpoví. Maximálně navštíví profil, a buď mě bez odpovědi zablokují, nebo marně čekám na odpověď, než mi dojde, že žádná nepřijde, což je horší, než když mě dotyčná pošle do prdele... a je jedno, jestli slovy Nemám zájem nebo vulgárně. Hlavní je, že jsem dostal odpověď.

Kainovo pokání - napsal Martin Tomášek

„Milý Kaine,“ oslovil bůh obžalovaného při božím soudu. „S Ábelem jste mi postavili oltář, obětovali to nejlepší z toho, co máte – ty pšenici a tvůj bratr tučného beránka. A ty ho pak zabiješ jen kvůli tomu, že mám chuť na berana?“
Kain chtěl něco říct, ale stvořitel ho zastavil: „Mlč a poslouchej, jaký osud jsem ti za tvůj ohavný čin určil. Teď tě uspím odešlu někam na zemi.“

„Kam?“ 

Někde venku za padesát let - napsal Martin Tomášek

Co je to s těmi lidmi je? Někdo se bojí udělat krok, má neurovnané pohyby, jakoby měl někam spadnout. Jiný se zase rozhlíži kolem sebe, jako by viděl něco, co ve skutečnosti neexistuje. A všichni mají obličej zakrytý zvláštními mohutnými brýlemi a usmívají se... 

Na internetu jsem četl, že v o2 univerzum je výstava s názvem Virtuální realita budoucnosti, což mě jako bývalého technologa zajímalo. A tak jsem se tam šel podívat. 

Zdravice pro křest knihy Duši nespoutáš - Martin Tomášek

Zdravím všechny účastníky a návštěvníky dnešního autorského čtení. Mrzí mě že s vámi jako autor knihy Duší nespoutáš na Dobešce nemůžu být z důvodu narůstající pandemie.
Co přát mé knize? Nejdůležitější je, aby se líbila a prodávala. Vy jste mí čtenáři. 

Má kniha má jedno důležité poslání, dát chodícím lidem nahlédnout do duše postiženého člověka, aby zjistili, že jsme úplně stejní, jako vy. Jen máme čtyři kolečka navíc. Ale ne v hlavě nýbrž v podobě invalidního vozíku.

Adam, Eva a Lilith – napsal Martin Tomášek

Adam Kvapil je třicetiletý řidič dálkového autobusu na trase Praha – Dubrovník. Tuto trasu jezdí pravidelně už deset let. První zkušenost s autobusem získal díky otci, který si ho už v pěti letech posadil na klín za volant. Od té chvíle tomu Adam naprosto propadl a najezdil tisíce kilometrů.

Při dnešní cestě se mu však stalo něco zvláštního. Na určitém místě dálnice jako by projel nějakou branou do jiného světa, nebo ho pohltil bermudský trojúhelník. Rozdíl byl v tom, že se dopravní prostředek nikam neztratil.

Háček k povídce, kterou napíšete – napsali Stanislav Rokos, Tomáš Vejmelka, Dominika Pluhařová a Martin Tomášek

Mnich

Prostor je tíha, vítr je píseň, žár je svoboda.

Tibetský mnich seděl poklidně na trsu trávy, jehož výhonky si razily cestu dlážděním.
Nevnímal pach rozpouštědla, jímž si předtím napustil šat.
(Stanislav Rokos)

Jaké by to bylo bez dřeva - napsal Martin Tomášek

Když vidím, jak se kácí lesy, je mi z toho čím dál víc smutno. Stromy jsou plíce naší planety, chrání nás před globálním oteplováním a zadržuji vodu v listech a půdě. Dnes lesy a půda ustupují dálnicím, městům, dopravě, průmyslu... Když se podívám kolem sebe, všude je dřevo. Papírem na psaní počínaje, masivními skříněmi konče. Někdo může říct, co na tom, vždyť se vysazují nové...

Rodina rodná a vlastní - napsal Martin Tomášek

Rodina se dělí na rodinu rodnou a vlastní. Ta první je důležitá hlavně na začátku vašeho života, ideálně by vás tato forma měla provázet od plenek minimálně do dvaceti pěti let a pak svého potomka předat jeho přítelkyni, pokud nějakou má, aby mohl založit vlastní rodinu. 

Jestliže dítě z první rodiny odchází s nějakým žebříčkem životních hodnot, které mu předají rodiče, je to úplně ideální. 

Za sebe jsem rád za první rodinu. 

Jenže v minulých letech a měsících jsem přišel o dva členy širší rodiny, tetu a strýce z matčiny strany, a uvědomil jsem si, že ani matka tu nebude věčně. A i já začínám postrádat druhou rodinu. 

Ohlasy na knihu Duši nespoutáš a další pokračování Martinova spisovatelského příběhu

Ahoj Dano,
dostal jsem obrázky od dětí z první a druhé třídy ZŠ Šumperk a na obálce bylo uvedeno: spisovateli Martinu Tomášovi. 

A že mi fandí. 

Myslíš, že fakt četli mou knížku DUŠI NESPOUTÁŠ?

Rád bych jim poděkoval osobně.
Martin Tomášek 

Duši nespoutáš - recenze Jiřího Wilsona Němce na knihu Dany Emingerové a Martina Tomáška

Kdybych se nepřihlásil do kurzu tvůrčího psaní, který vede Dana Emingerová, neměl bych o knížce, DUŠI NESPOUTÁŠ, ani potuchy. Taková dobře utajená je tahle knížečka. A vůbec si to nezaslouží. Naopak! Každý, kdo se v médiích holedbá svou empatií, svým pochopením a svou ochotou pomáhat postiženým spoluobčanům by si knížku měl přečíst. Ona ta verbální podpora je fajn. 

Často však klouže jen tak po povrchu. Většinou nevíme, neumíme si ani náhodou představit, jaké to je, být uvězněn nemocí sám v sobě. Často máme strach proniknout hlouběji do duší těch, kdo naši pomoc potřebují.
Neovládat své končetiny a přitom mít zdravý mozek, není situace zvládnutelná každým takto postiženým. A přitom jsou mezi námi jedinci, kteří mají vůli, snaží se, jak to jen jde, vyrovnat se se svým nelehkým údělem.