Hyena - napsala Zuzana Rejmonová

Lev se rozplývá nad ulovenou gazelou. Už se nasytil a má plný břich. Přemýšlí, kam si zbytek masa schovat na příště. V tom uvidí hyenu. Varovně vycení zuby.
,,Neboj se, lve. Já o tvou gazelu nestojím,” řekne hyena. 
,,Jak ti to mám věřit, hyeno? Vždyť jsi hyena.”
,,To od tebe není hezké, lve, že mě tak soudíš. Dneska se neškatulkuje. To, že jsem hyena ještě neznamená, že musím mít hyenní sklony.”
,,Ale, to jsou kecy. Jednou jsi hyena, tak máš dělat hyenu.”
,,Já už nechci být hyenou. Nikdo mě potom nemá rád.”

Příběhy na sedm slov

Michal M.: Na konci zjistil, že cesta teprve začíná.

Marcel: Život na hovno, řešení je to neřešit.

Zuzana: Já: Chci jet do Paříže. Zůstatek: Pelhřimov?

Dana B.: Zamilovaná letuška. Zamilovaný pilot. Nebezpečný let.

Pavla: Skalní římsa. Špatný krok. Kruci, poletím?

Michal B. - variace: 
7 slov: Viděl jsem krásku, ale ona viděla zvíře.
6 slov: Viděl jsem krásku. Viděla jsem zvíře.
5 slov: Byla krásná. Byl jako zvíře.
2 slova: "Krásko!" "Zvíře!"

Dana B.: Pořád tma. Naštěstí i zvuky mají barvy.

Míša: „Neumím řídit,“ povzdechla v recepci asijské nemocnice.

Co já, Van Gogh, dělám v Orsay? - napsala Zuzana Rejmonová

Neříkám, že Paříž nemám rád. Dokonce byly chvíle, kdy jsem tu byl šťastný. Ale dnes už to dávno není, co bývalo.
Myslím, že ta zeď, na které visím, mi nejde k očím. A už vůbec neladí k mému obrazu Polední odpočinek, který visí kousek ode mě. S tím zlatavým polem ta tmavá zeď působí dost fádně. Nejvíc mě obtěžují mí obdivovatelé. Vždy jsem si přál prorazit, ale ne takto. Chtěl jsem, aby lidé moje umění chápali, aby sdíleli mé pocity.

Lupič okrade zloděje - napsala Zuzana Rejmonová

,,Ani hnout.”
,,Už zase? To je tenhle měsíc po třetí.”
,,Je krize pane. Tak copak tady máme?”
,,Ale, jen pár papírů.”
,,No nic moc, snad to bude příště lepší.”
,,O tom pochybuju. Ještě se potkáme třikrát a skončím na dlažbě.”
,,Mně jste byl nějakej povědomej.”