Příběh o slepici a kohoutovi - napsala Magdaléna Jindráčková

Byl jednou jeden kurník a v něm 9 slepic. Kohout každé ráno a každý večer kurník navštěvoval, osm pokaždé pomiloval, jenom té deváté pokaždé vytrhl jedno pírko, zakokrhal a odešel. Tak to trvalo celý měsíc. Devátá slepička, celá nešťastná, rozbolavěná, slyšíc samé posměšné poznámky od ostatních slepic jednoho večera nevydržela a zeptala se kohouta.
„Kohoutku, pročpak mě taky nepomiluješ a místo toho mi trháš pírka?“

Děje se něco? - napsala Magdaléna Jindráčková

D: Ahoj mami, ráda Tě slyším, co je doma nového? Jak se máš?
M:Ahoj. Ale pomalu to jde.
D:Počkej, máš nějaký divný hlas. Co se stalo? Ty brečíš?
M:Nic. A co Ty? Jsi v pořádku?
D:Mami, já Tě přece znám a víš, že to poznám. Tak ven s tím, co se děje?
M:Anna je v nemocnici.
D:Ségra? Co se stalo? Co jí je? Proč?

O zamilovaném Skřivánkovi, Sýkorce a Rákosníkovi - napsala Magdaléna Jindráčková

V lese se setkávali Skřivánek, Sýkorka a Rákosník. Společně hodovali na broucích a hledali
housenky. Skřivánek Sýkorce nechával ty nejlahodnější, ale ona na to nedbala.
„Proč mě Sýkorka nechce? Proč se mi začala vyhýbat? Co dělám špatně, že se mnou nechce být? Proč?“ ptal se v duchu sám sebe nešťastně zamilovaný skřivánek.
Najednou ji uviděl. Letěla proti němu, ona, jediná, nezaměnitelná, Sýkorka s nádhernými modrými křidélky.

Nezvaní hosté - napsala Magdaléna Jindráčková

...aneb řešení krizových situací „geniálními“ nápady

Venku bylo v těch dnech minus 20^o Celsia. Můj malý syn ve čtvrtek přinesl vši a tím začalo mé
šílenství. „Co na to funguje? Kde se to dá koupit?“ ptala jsem se sama sebe. Blahořečený buď internet za nezbytné informace! V pátek jsem letěla do lékárny. Večer na syna i na muže dopadlo mé stříhání úplně nakrátko, dílo jsem završila strojkem na vousy. Vypadali oba fakt hrozně.

Máš peníze? - napsala Magdaléna Jindráčková

Všechno začalo v době, kdy jsem byla náctiletá, přijata na střední školu, tak jako mé tři starší sestry a začala jsem bydlet přes týden na internátu.
„Proč zrovna já musím mít takové rodiče? Stále a stále se mně ptají jenom na jednu věc a to je: „MÁŠ PENÍZE?“
Proč zrovna já? Proč se mně stále ptají jenom na to, zda mám dost peněz? Proč se mně nezeptají: Jak žiju, s kým bydlím, co se mi stalo, co mě baví, co jsem četla, kde jsem byla a co mě těší?
Jediné, co po mně chtějí, je práce (pomáhat přece musí každý), jo a ještě se učit, a ty prázdniny a víkendy, horor!