Spěchal jsem kolem vysoké kamenné zdi k široké bráně, která znamenala předěl mezi živou multikulturní metropolí a věčným tichem. Branou jsem prošel a užasl, jaká změna se odehrála. Zmizel ruch ulice a pod korunami stromů se rozprostíral zcela jiný svět. Chvíli mě z tohoto světa mohl ještě vytrhnout hlasitý klaxon, ale i ten zakrátko přemohlo to všude přítomné ticho.Je jenom trošku starší než 200 let. Ve své fyzické podobě ale některá jeho místa jasně ukazují, že je vše pomíjivé. Ani studený kámen neuchová vzpomínky na kdysi živé.
Kamenná dlažba stoupala do kopce a mizela v hustém porostu. Některé části tohoto bizarního místa pokrýval mech nebo spadané suché listí. Do některých „domů“ byly otevřené dveře! „Oni“ odešli? Zapomněli zavřít?
