Stará zahrada očima dědy - napsala Ivana Hotová

Zahrada je stará asi jako já. Jsme na tom vlastně stejně , ale já jsem vlastně mladší. Vzrostlé stromy , které svými korunami dělají příjemný chládek pro odpočinek sázel už můj děd. Keře lístkových oříšků u severní zdi dělají pěknou zelenou stěnu, která zakrývá šeď zděné budovy. Všude kam dohlédnete je tráva. Vlčí máky a chrpy oživují ten zelený koberec.

Babi, vyprávěj - napsala Ivana Hotová

Ležíme v posteli, já a moje vnučka Klárka. „Babi budeš mi vyprávět jak to bylo když jsem se narodila ."
"Vždyť to znáš už nazpaměť."
"To nevadí , já to chci zase slyšet.“
Byla srpnová sobota sluníčko svítilo , azurová obloha bez jediného mráčku. Slavili jsme narozeniny tvojí maminky. Z tohoto příběhu zná už každý detail a když něco náhodou zapomenu ihned mi doplňuje. "Babi a co ten dort jaký měla maminka. Byl čokoládový že ano a byl dvoupatrový aby zbylo na všechny hosty? Kdo všechno přišel na oslavu?" ptala se Klárka jako by to slyšela poprvé.

Penny - napsaly Stáňa Vaněčková, Ivana Hotová, Hanka Šmídová

„Řekla jsem, že tam máš zajet! Já se zblázním! Počkej, už vystupuju. Za deset minut jsem tam.“ přes rameno se rozloučila se dvěma spolucestujícími a vystoupila z vlaku. 

Starší muž uvítal nastalé ticho spokojeným úšklebkem. Mladík nezaregistroval dění kolem sebe. Jeho pozornost pohlcovala hra v mobilním telefonu.

„Konečně vypadla“ neodpustil si pán.

Mladík nechápavě vzhlédl.

„Ty mobily jsou naše zkáza. Lidi si už neumí povídat.“ láteří stařík.

Mladý muž stále mlčí.

„Taková pěkná ženská a povídá si jen s mobilem.“

„Co máte?  Mám tam všecko. Je to hustý!“

„Jak všechno?“ nechápe muž.

 „No, no,no……..“ zakoktá se mladík „ ……prostě v pohodě.“

„Můžeš mi to říct česky?“