Reklamace - napsala Tereza Pelikánová

,

Zadání:
Vymyslete si postavu. Vaše postava jde reklamovat brýle do optiky nebo mobil a musí na sebe během reklamace prozradit:
Co ráno snídala, kde bydlí, co má v kapse, jaká je její nejoblíbenější píseň a kdy měla první či poslední sex.


Šestiletá holčička má hnědé dlouhé lesklé vlásky, ofinka, zelenohnědá očička dioptrické brýle, miluje zvířátka a umí o ně pečovat, pláče u Krtečka, protože Krteček neustále něco ztrácí, pečlivá prvňačka, sedí vždy vzpřímeně, na gymnastice má nejvysunutější hrudníček, když se to žádá, miluje povlečení z večerníčku a před spaním si z peřinky nechá skládat domeček nad hlavou, chodí do lezeckého kroužku, protože v něm učí tatínek, ale lezení ji nebaví a nemá tam kamarády ráda špenát chodí spát v 8, nejoblíbenější barva růžová.
Holčička už vyrostla.

Příběhy na sedm slov

Zuzka: Přišla nečekaně. Brala auta, domy i životy.

Magdaléna: Láska na první pohled? Přijdu znova. 

Anna: Jitka miluje Pavla, Pavel Jitku. Ale jinou.

Eva: V životě není nikdy pozdě začít znovu.

Martina: Dluhy nejsou. Zahodil je pod kola vlaku.

Anna: Přišel. Spatřil manželčina milence. Zavřel oči. Odešel.

Pavel: Chtěl jsem toho umět tolik, neumím nic.

Anna: Přišel domů. Zapálil si cigaretu. Usnul. Vyhořel.

Zuzka: Málo dával, hodně bral, nakonec nic neznamenal.

Tereza: Život je pes,  a tak mám tři.

Noční dobrodružství – napsala Tereza Pelikánová

Stalo se tak shodou velmi nepříjemných okolností.
V té době jsme pracovali na rozlehlé španělské farmě a připravovali pozemky pro outdoorové aktivity. Ubytování jsme byli v ruině, která měla místo oken pouze prázdné díry. Vchod byl však zaopatřen dveřmi se zámkem a zvenčí krásnou mosaznou koulí. Kamenný domek stál v prudkém kopci, tudíž byl z jedné strany přízemní a z druhé patrový.

Vyblitá roštěnka - napsala Tereza Pelikánová

„Další výjezd.“
„Na co? Kam zas? Chtěl jsem dát cígo.“
„Nevím, kouknu. Dáme pak. To nebude na dlouho. Nějaká nevolnost, blíže neurčeno.“
„Hm, dobrý no. Mám to zapínat?“
„Ale jo, zapni to, je to tady ve Frymburku, lidi by mohli mít kecy. Hele, představ si, minulý týden jsem šel na kobereček. Přišla stížnost, někdo mě prý viděl, jak se směju a jedu v sanitě se zapnutýma majákama. Prej je to nevhodný.“

Smrt na jazyku - napsala Tereza Pelikánová

Během života v Austrálii jsem musela přivyknout před nazutím boty řádně vyklepat a před ulehnutím řádně prohledat ložní prádlo. Je totiž proslulá svými druhy živočichů se schopnostmi zabít člověka téměř v jedné minutě.

Stalo se to jednoho parného rána během výletu do vnitrozemí v okolí řeky jejíž jméno jsem zapomněla. Rádi fotografujeme, a tak jsem zrovna poskakovala po říčních kamenech hustě pokrytých brčálově zeleným mechem, vyzývavě se smála do objektivu, když mnou projela bolest přímo nepředstavitelná. Po několika minutách agónie jsem přestala vřeštět a nadávat, zrak se znovu zostřil a v uších mi hučelo již o poznání méně.