Táta - napsal Oldřich Šubrt

Táto, odešel jsi náhle před osmi měsíci, a tak jsem se stal nejstarším v řadě, jsem nyní na řadě. 

Odešel jsi, tak jako jsi těch 88 let žil, neočekávaně, podle svého, ve chvíli, kdy už Ti docházely psychické i fyzické síly. 

Šel jsi na poštu a už ses nevrátil – masivní embolie plic, sanita přijela do 4 minut, konstatovala smrt.

Chudý a bohatý táta - napsal Oldřich Šubrt

Táta odešel náhle před osmi měsíci, a tak jsem se stal nejstarším v řadě, jsem nyní na řadě.
Odešel, tak jako těch 88 let žil, neočekávaně, podle svého, ve chvíli, kdy už mu docházely psychické i fyzické síly. Šel na poštu a už se nevrátil – masivní embolie plic, sanita přijela do 4 minut, konstatovala smrt. 

Metafory - napsali Pavel Pulkráb, Ilona Marhevská, Pavel Pulkráb a Oldřich Šubrt

Bolest zubů je jako snaha vylézt Mt. Everest v žabkách.
Podzimní vítr zní jako rozdivočelý medvěd na lovu.
Sebepoznání je jako pohled do očí svého dítěte.
Noční bouřka je hořká jako odmítnutí od milovaného.
Ranní slunce chutná jako obejmutí od dcerušky.
Její hlas voní sladce jako palačinky od mé babičky.
Jeho chůze zní jako špatná zpráva.

Přivonět si k benzínu je jako návrat do dětství.

(Ilona Marhevská)