Pětkrát Aristoteles - napsala Bára Nováková

Aristoteles stanovil pět nejlepších způsobů dobrého psaní:
1. Představení charakteru v akci
2. Rozpoznání
3. Vzpomínka
4. Umělé řešení
5. Popis
Pátý nejnižší stupeň Aristoteles nedoporučuje požívat laciný popis příliš často, ale povoluje ho (pán s jizvou vs blbá učitelka)

NOVÝ DŮM - napsala Barbora Nováková

Medvěd, liška a zajíc se domluvili, že si postaví nový domeček.
Liška se rozhodla, že si nakreslí plán a všechno propočítá. Medvěd byl ale strašně líný, a než se vyspal, tak zajíc postavil celý dům. Pak řekl lišce, jak jednoduché to bylo. Podle medvěda a zajíce nebyly plány potřeba.
Po třech dnech přišla vichřice a dům se sesypal jako domeček z karet. Medvěd a zajíc litovali, že lišku neposlechli.

 
Poučení: Práce kvapná, málo platná.

PILA - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

Navštívil mě vynálezce pily.
Byl u nás už týden. Byl malý, shrbený, neuměl mluvit a tvořil obrázky do hlíny a na zdi obrázky. On měl největší radost z kříd a pily, kterou pořád v různých formách kreslil a já věděla, že mi říká: Tohle jsem vymyslel já a můj táta měl vůbec tu největší radost, že je tady. Říkal, že si nás vyvolil a přišel nás navštívit z daleké minulosti.
Každý den jsme si povídali přes obrázky a já ho učila mluvit. Moc mu to nešlo, tak jsme mu doma říkali líný chod (jako lenochod), bylo to hezké jméno vhodné pro pravěkého muže.

LUPY OD VEČEŘE - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

Znáte ten sajrajt na dně dřezu? To byla největší záhada mého dětství. Myslela jsem si, že se to tam vždycky na konec nějak procpe nebo propadne. Když jsem byla malá vždycky jsme s mojí sestrou dělali tak zvané domácí práce abychom pomohli rodičům s úklidem. Ve dřezu jsme oplachovali špinavé nádobí i s kousky od večeře. Ty samozřejmě vždy zůstali ve dřezu. Ovšem dřez byl vždy do druhého dne čistý. Moje teorie byla, že se to tam prostě časem propadne nebo procpe. Bylo to tak znovu a znovu, každý den, později jsem si všimla, že maminka vždycky přijde ke dřezu a je rozčílená.

LEŽ MÁ KRÁTKÉ NOHY - napsala Barbora Nováková

Malý zajíček Pepík se dnes obzvlášť bál domů. Rozbil medvědovi Karlovi okno. A protože neznal přísloví "Lež má krátké nohy." Řekl doma, že to není pravda, že nic nerozbil, a že ho medvěd nemá rád. Maminka mu věřila, a když potkala Karla, vše mu vyčetla. Jenže medvěd i ostatní zvířátka přisvědčila, že Pepík opravdu okno rozbil. Mamince bylo velice trapně.
Zajda stejně doma dostal a možná kdyby řekl pravdu, hned mohl být ušetřen tatínkova řemene. 

Ale teď už ví, že lež má krátké nohy.

JMÉNA POSTAV - NAPSALI ANNA DLABALOVÁ, BARBORA NOVÁKOVÁ, ŠIMON ŠKRABAL, ANDRÁS ASZTALAS A KATEŘINA HRACHOVCOVÁ

Přísná učitelka: Marie Koucká/ Alenka Dobrotivá
Zkorumpovaný politik: Jiří Podplatil/Jiří Pravda
Mimozemšťan: Ií/Honza
Líný pes: Váleček/Rychlonožka
Popletený čaroděj: Krabat Zapletal (popletal)/Krabat Nezpleta
Přepracovaný lékař: Josef Síček/ Josef Ztroskotal
Milá barmanka: Míla Naslouchavá/Drahomíra Nevrlá
Nerudná úřednice: Eva Nerudová/ Eva Trpělivá

Anna Dlabalová

MEDVÍDEK MÍŠA - napsala Barbora Nováková

Paní učitelka slonice zadala zvířecím žákům test z přírodopisu. Měli popsat kostru člověka. Medvídek Míša byl s testem první hotový, a tak ho rychle odevzdal a ani si ho nezkontroloval. Tak si byl jistý svými znalostmi.
O týden později jim paní učitelka Slonová rozdala písemné práce. Míša se roznadával: "No, tak to di domů!" a paní učitelka na něj: "Co si to dovoluješ? Si úplně mimo."
Míšánek přiznal svou chybu a řekl si, že už nikdy neodevzdá písemku bez kontroly.

 
Poučení: Práce kvapná, málo platná.

VZPOMÍNKY - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

U udírny prádlo nevěš
Vzpomínka na vůni

Na chalupě táta o Velikonocích udil sýr a ryby. „Báro, vyndej ven peřiny, dneska bude hezky,“ volala mamka. 

Vyšourala jsem se s postele ven a hodila peřiny na sušák vedle udírny. Tak jsem je pořádně vyvětrala, aby nám hezky voněly.

METAFORY - NAPSALI ANDRÁS AZSTALAS, BARBORA SVITÁKOVÁ, ANNA DLABALOVÁ, BARBORA NOVÁKOVÁ A KATEŘINA HRACHOVCOVÁ

Láska je ako mlieko a ja mám laktozovú intoleranciu.
Hašlerka vyzerá ako záporák bombónov.
Nočná búrka je horká ako sauna naplnená ludmi.
Privoňať si k benzínu je ako náboženský zážitok.
Podzimní vietor znie ako zahríznutie do čerstvého croissantu.

VZPOMÍNKY - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

Šel jsem po ulici a najednou někdo zavolal mé jméno. Otočil jsem se a zjistil jsem, že se mě volání vlastně netýká. Stál za mnou starý pán s dlouhým bílým plnovousem a volal na jiného pána, který stál na ulici nedaleko ode mne. Neslyšel ho, a to měl i naslouchátko.Jaký budu asi já až budu starý. Byl jsem na cestě do domova důchodců za svou babičkou. Nesl jsem ji bramboráky, buchtu, sýr a pomeranče. Ti dědové se pomalu vydávali stejným směrem jako já.
Dorazil jsem na místo. Dobrý den, jdu za paní Novákovou.

PŘÍBĚHY NA SEDM SLOV

Barbora Nováková: Princeznu unesl drak, princ ji musí zachránit.

Lumír Kubátko: Spustil svůj nový telefon. Bohužel z okna.

Adéla Skopalová: Cesta kolem včelína skončila výletem do nemocnice.

MLADÝ KUCHAŘ A JEHO NELEHKÝ ŽIVOT - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

Jedna tradice v českém národě obzvláště pramení, a to je předvečerní sledování všelijakého vaření. Šéf na grilu a S Italem v kuchyni, těstoviny s malinami, jehněčí na dýni, svou interakcí chlubí se tam kluci v akci. Přepneš jinam a tam zase další bůčky, ruličky do ručky a šmejděníčko šmejdění, zkrátka pro Pavla samé důležité věci, pohoda idylka a rodinné souznění.

NESUĎ KNIHU PODLE OBALU - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

Vcházím do ateliéru… pane bože… mám trému… Už z dálky jsem viděla, že tam nějací lidé sedí. Jsou zvláštní a já tu stejně nechci trávit moc času. Budu se hlásit na umprum a letos to už určitě vyjde.
Rozhlídnu se po místnosti. Je tu dlouhý stůl a spousta židlí. Na nich sedí holka s narůžovělými vlasy. Dva kluci, jeden rozprává po slovensky a má obrovský dlouhý kabát, druhý má dlouhé vlasy a dle mého zcela subjektivního názoru nevkusné metalové tričko. Bože, ani jeden nejsou můj typ. Pomyslím si. Jsou tu i další lidé.

OMYL PANA LVA - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

Lev, král zvířat, měl jednou chuť na něco dobrého, proto se vydal ke své spíži na louku. Když odemkl dvířka, nebylo tam zhola nic! Rozzlobeně zařval a tu, objevil se had. A ptá se: "Ó králi, jak jsi mocný, proč řveš tak po ránu?" 

A lev na to: "Nějaký drzoun mi sežral zásoby." 

A na to podlý had: " A já vím, kdo to byl, kdo to tobě králi způsobil, byl to ten ušatý zajíc." 

Lev opět krutě zařval a zvolal: "Jen počkej, zajíci, až se mi dostaneš pod tlapu."
Druhý den šel lev na procházku a potkal zajíce, jen ho spatřil, rozběhl se a nebohého zajíce bez posledního přání zabil. Z dálky to viděl zákeřný had a jen se smál, ale tu ho spatřil lev. A ptá se: "Hade, proč se tak posmíváš?" 

HŘÍBEČEK SAMEŤÁČEK - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

Jen začni se v lese pořádně dívat, 

můj hnědý klobouček bude se skrývat. 

Před všemi zvířátky, před všemi lidmi. 

en hnědé kloboučky zůstanou vidny.

Čtyři houbaři

Čtyři houbaři v lese netuší, 

co je čeká, ale vědí, 

že musí být trpěliví a hledat. 

Táta říkává trpělivost přináší růže, 

ale kde nejsou houby, 

ani růže nepomůže.

Čtyři houbaři v lese vydávají se zkratkou 

a tuší, že to byl přes)šlap poněkud vedle, 

když mezi kopci dole v sedle 

cesta se zase stáčí.

Jsem člověk a mám svědomí - napsala Barbora Nováková

Tak tě tu pěkně vítám. Tohle je tvoje svědomí. 

Tady se láme realita, 

tady se všechno promítá, 

tady to všechno vzniká i zaniká 

a neutečeš nikam. 

Nikdo tu nikdy nebyl jen ty, 

pač tady nejsou dveře. 

Cloumat mřížema od kotce 

můžeš, jak je ti libo. 

V týhle mentální samotce 

strávíš celý svůj život. 

Nebo dobře, ať nekecám, 

nejsi tu úplně sám, 

je tu ještě někdo a dost hlasitý. 

Jste tu dva a oba jsi Ty.

Kdybych se narodil o pár let dřív - napsala Barbora Nováková

Kdybych se narodil o pár let dřív, 

v nejvíc zranitelném věku, 

věřil jsem Vám a žádným jiným. 

No, jen nedělejte, že nesete podíl viny. 

Každý z vás do mě tu svou tunu mouder hodil 

a nás, co odnesli to, je teď celé garda. 

Ano, mluvím celou dobu o vás, známá firma. 

Zdeněk Svěrák a Uhlíř Jarda. 

Že prej není nutno, aby bylo přímo veselo. 

No, tak jsem byl dítě, 

co se sklopenou hlavou brouzdalo se Prahou. 

Lidi se mě ptali: proč se neusmíváš, 

je ti snad smutno. 

Odpovídám před učeně: není nutno.

Péčko - napsala Barbora Nováková

Petra pracovitá pedagožka průměrného platu.Pavel podezřele pragmatický politik, poněkud perverzní. Petra - Pavel, prozatím pražádné ponětí.
Pondělní pohodička, Pavel projíždí příspěvky pod Petřiným profilem. Pateticky pohupuje patami přitom popíjí pivko: Pěkná pěkná. Prohrábne plnovous, prokřupne prsty píše: Paní Petro. Přemýšlí: Paní?
Přepisuje: Půvabná Petro, potěšte prosím prostého pacholka, peru, poklízím, pracuji pravidelně. Pátek přespáváčka? Podepsán Pavel.

Líný chod - napsala Barbora Nováková

Navštívil mě vynálezce pily.
Byl u nás už týden. Byl malý, shrbený, neuměl mluvit a tvořil obrázky do hlíny a na zdi obrázky. On měl největší radost z kříd a pily, kterou pořád v různých formách kreslil a já věděla, že mi říká: Tohle jsem vymyslel já a můj táta měl vůbec tu největší radost, že je tady. Říkal, že si nás vyvolil a přišel nás navštívit z daleké minulosti.

VZPOMÍNKA NA HUDBU A VŮNI - NAPSALA BARBORA NOVÁKOVÁ

Klid a smíření se špatným dnem
Vzpomínka na hudbu

Šla jsem z tréninku, myslela jsem, že je to můj poslední. Plakala jsem a kamarádka Míša se mě snažila uklidnit. Báro, tohle je písnička, kterou poslouchám, když jsem smutná, vždycky mi pomůže. Podívala jsem se na display v spotify bylo napsáno Bad day.