Erotická bajkobáseň - napsala Irena Lahodná

Setkali se v domově pro pacienty s Alzheimerem. 

Od té doby se drží za ruce a jezdí spolu místním paternosterem.
Pořád. 

Navždy. 

Zapomněli vystoupit. 

Láska je věčná.

KLÍNY - napsal Jiří Wilson Němec

Doufám, že vás název zaujal.
Klín je trojboký hranol, jehož úzkou stěnu nazýváme čelo klínu. Dobře, zkusím si to namalovat, možná pochopím.
Většině mužů si pod ním jako první představí klíny dívčí, klíny žen. To si namalovat nemusím, vím, jak tyhle klíny vypadají. Co si představují při čtení názvu Klíny ženy, netuším. Možná klín, na kterém chováme dítě, kočku, pejska, cokoli k chování na klíně vhodného.
Čeština však má pro toto podstatné jméno – klín - více vysvětlení.
Především klín, který rozděluje.
Klín vražený do vztahu nebo vztahů, klín vražený mezi národy, mezi Čechy a Slováky. Tady ten politický nikoli mezilidský.
Dále ocelový na štípání dříví.
Klín může někomu evokovat obec Klín. Ano, obec v okrese Most v Ústeckém kraji.
Klín také slouží k pevnému, ale rozebíratelnému spojení nejčastěji hřídele s nábojem. Spoj je založen na samosvornosti použitého úkosu. No, to promiňte, ale v tomto případě netuším, oč jde, protože jsem - na vysvětlenou - netechnický typ.

Jiné ráno - napsal Marek Bucko

„Něco je jinak…“ pomyslím si poté, co ráno vstoupím do své kanceláře.

Propisky v kelímku, kalkulačka, sešívačka, všechno stejný. Proč se usmívám jako pako a mám pocit jako půl vteřiny před usnutím?

Jo! Je to ta nádherná vůně. Jasnej parfém - žádná toaletka. Důrazně květinový a kořeněný. Přitom rafinovaně jemný. 

Prošla kolem moje asistentka. Je hezká, příjemná, podle kolegů i dostatečně nestoudná… Se mnou to ale nikdy nic nedělalo. Že by??? Nasál jsem nosem asi hektolitr vzduchu… Nic. Ne ne, není to ona. Trochu si i oddechnu.
„Betty, prosím vás, on byl někdo v mé kanceláři?“ zeptám se jí rovnou.
„Ne. Teda vlastně ano, uklízečka.“
Tak teď se teda pekelně zastydím a zčervenám.
„Jako paní Formánková?!“ vytřeštím oči. Jen ze zdvořilosti neřeknu stará Formánková, jak se tu o ní běžně mluví.

Na sever a na jih - napsal Libor Frank

Severní pohled přímo od kolen 

Přes nejkrásnější údolí všech žen 

V srdci muže plamen zahoří 

Pokud na obzoru objeví i pohoří

Kdo z hrudníku se vydá na jih
Dobře ví, co může najít
Přes břišní pláně přeletí
Až do míst možného početí

Literární esence - napsala Lota Šimončič

Úspešný deň predo mnou (veselé)

Po dvou hodinách cesty konečne sadnem. Dnes veľa pokreslím. Tak vybaľujem z tašky: kábele, počítač, tablet…boha! Zabudol som v škole pero.

Splav (krásné)
Nemám stojan. Preto opatrne ukladám bicykel na zem a smerujem k zvuku vody - vyhrávaniu vodopádu. Tu síta zeleň trávy a malé kvetie impresionisticky vykreslujú mladý letný deň.

Keď sa ocinkovi dívam do sklenených očí (hnusné)
Nohy strnulé. Rám dverí óda môjho strachu ma zviera, no uši pred nárekmi mojej malej sestričky mi nezacpe.

Kachličky, slepá ulička a další literární esence - napsala Hana Procházková

Kachličky (krásné)

Z protější strany ulice na mě hleděla fasáda domu. Byla celá kachličková, z odstínů emeraldově zelené. Když jsem přešel ulici, zjistil jsem, že občas v té kachličce byl rostlinný vzor. Každý zcela odlišný, nebylo tam jediné dvojče kachličí.

Sexy v nedokonalosti - napsala Sabina Samenová

Často se stává, že partner začne toužit po tvé blízkosti právě v těch chvílích, kdy se cítíš nejméně sexy. 

Ne tehdy, když se cítíš jako královna večera v dokonalém make-upu, nebo když máš na sobě outfit, který zvýrazňuje každou tvou křivku. Ne, je to právě tehdy, když ses umyla, ztratila poslední známky elegance a oblékla se do pohodlného pyžama, které ti sice sedí, ale nezdůrazňuje nic, co bys považovala za zvlášť přitažlivé.

Kuchyně - napsala Veronika Flora

Seděli naproti sobě — dělil je jen úzký kuchyňský stolek. Za oknem zimní chlad kreslil vzory na skle, ale uvnitř bylo teplo — ne od radiátorů, ale z jejich pohledů, z ticha, které mluvilo hlasitěji než slova.

Její prsty svíraly šálek horkého čaje a on se pomalu dotkl její ruky. Ten dotek byl nesmělý, skoro náhodný — ale skrývalo se v něm všechno: něha, touha, tiché přiznání. Místnost dýchala klidem a mezi nimi tiše hořelo něco opravdového.

Literární esence - napsala Hana Procházková

Krásná - Kachličky
Z protější strany ulice na mě hleděla fasáda domu. Byla celá kachličková, z odstínů emeraldově zelené. Když jsem přešel ulici, zjistil jsem, že občas v té kachličce byl rostlinný vzor. Každý zcela odlišný, nebylo tam jediné dvojče kachličí.


Veselá - Slepá ulička
Cestou domů se rozhlíží. Bývá tu kočka mourovatá, kterou vždy hladí. Je to zvykem, nutností. Na zídce se střetnou zlatá očka s lidskými. Dnes je kočka komunikativní, mňouká, přede, ale hlavně vede. Vedle zídky mezi křoví, až k cíli o kus dál. Na první pohled, asi deset dalších koček, co touží po drbání. Je sice čest mít tolik kočičí důvěry, na příště ale musí narůst další končetiny. Pro všechny totiž jeden pár rukou nestačí.

Kašpárek na poslední štaci - napsala Lada Bartošová

„Čau kočko,“ ozvalo se vyzývavě z trávy. Lvice se otočila za hlasem a chvilku jí trvalo, než mezi stébly zahlédla malého hraboše. „Sem si říkal, že bychom večer trochu mohli hejbnout faldama, co myslíš,“ pokračoval vypelichaný hlodavec a vilně přitom přivíral očka. 

Štíhlá lvice povytáhla obočí a pečlivě si amanta prohlédla. „Co tím jako myslíš, hejbnout faldama, křečku?“ optala se s úsměvem. 

„To já teda fakt nejsem, milá dámo,“ ohradil se hraboš, i když si trpce uvědomoval, že je z čeledi křečkovitých. 

Touha - napsala Martina Křížková

Ohnivá řeka projede mým tělem, vzpíná se a postupuje ze spodu nahoru. Snažím se ovládnout brnění v podbřišku, ale prameny a pramínky z té řeky se nezadržitelně rozlévají do rukou a nohou, do pat a konečků prstů. Konečně zasáhne ten příval i šíji a mozkové závity. Celé tělo náhle ztěžklo a vzadu na patře polykám hořkosladké tóny.
Už mě nenechej čekat lásko, chci tě!

Panic - napsala Emma Šponarová

Jakub byl poloviční Němec menšího vzrůstu, jehož hlavu, byť mu bylo pouhých 25, trápilo začínající plešatění. Dle svého posudku byl nudný, laxní... a co je nejhorší panic. 

Tento mladý muž se objevil jako mnozí další ve spárech korporátního světa. Což v jeho případě znamenalo, že by měl ze své kanceláře, nebo spíše kamrlíku, vytahovat paty přibližně pětkrát za den. Ale Jakub je nevytahuje jenom pětkrát, to ne. 

Analytik prodeje si možná až mockrát za den chodí do místnosti s kopírkou pro kancelářské potřeby. 

Zamilovaná - napsal Zdeněk Hejda

Tak jsme se také tehdy sblížili, ožrala se na vánočním večírku jako doga, padla mi kolem krku, a řekla, že mě miluje. 

Kolegyně, která seděla nejblíž, mi pomohla. Sundali jsme ji ze mne, jenže pak chtěla tancovat a zpívat na stole na baru. Zase ji silou usadili a objednali kafe. Snad nebude blejt, napadne mě zcela pragmaticky. 

Pak brečela, a mezi vzlyky vyrážela: „Nikdo mě nemá rád, rozumíš? Jsi stejně svině! V týhle zkurvený zimě nosím už měsíc minisukně, každý ráno kosa jako svině v autě, a ty!?“ 

Zapíchne mi prst poněkud níže, ale dejme tomu, že stále ještě do břicha, a pokračuje: „Ty čumíš furt jako debil do počítače! Vo co ti de? Nelíbím se ti snad?!“ 

„Hmm.“ 

Má vážně blbou opici. Takto jí vůbec neznám. Mám pocit, že teď je úplně jedno, co řeknu, všechno špatně. 

Ouverture - napsala Martina Křížková

Karel, Teng, George, Jo, FAX, BANG, swipuju v nekonečné šňůře odmítnutí prstem zprava doleva. 

Je to jen taková odosobněná hra, myslím si, zatímco posílám dalším „NE“ jednoho za druhým do věčných lovišť webové seznamky.
Nejzábavnější částí toho procesu je můj vnitřní monolog: „Kam jsi dal vlasy čéče, ten pejsek je roztomilej, ale ty ne, fuj Sauronovo oko,“ když tu narazím na normálního muže s normálním výrazem. 

Zkoumám jeho profil. Je to podezřelé, ale:
1. Píše o sobě přesně jenom to, co potřebuji vědět.
2. Na obou fotkách vypadá jako sympatický chytrý člověk.
Ten nezačne konverzaci větou "A co tady vlastně hledáš, Martino?"
A taky že ne. S

wipuji zleva doprava a hned mi v apce přistane pozdrav. Bože, on je vtipnej. Strašně dlouho jsem neslyšela fakt vtipnýho chlapa. To miluju. Je chytře vtipnej. Najednou mi z hlavy začínají vylítávat představy. 

Literární esence - napsaly Barbora Bilišňanská a Hanka Kratochvílová

Erotická

Barbora Bilišňanská

Potkali se po dvou týdnech. Vlastně byl rád, že ji několik dní neviděl. Aspoň o dovolené nemusel na ni myslet, když si plnil večerní manželské povinnosti.

A teď stojí na chodbě a vidí, jak jí upadl štos papírů, co nesla asistence. Jak je zvedala, tak se jí povyhrnula černá úzká sukně a velká oblá prsa si přimáčkla na stehna. Když se narovnala, musel se podívat, jestli jsou na svém místě, stále tak krásná…

Duchařina - napsala Barbora Pernicová

,,Duchu, jestli jsi tady, zjev se mi.’’ 

V rozklepaných rukou jsem držela svíčku a rozhlížela se po místnosti. Předměty v pokoji vrhaly v mihotavém světle svíčky stíny po zdech. Skrz zatažené záclony jsem viděla záři úplňku a můj budík. Ukazoval třetí ráno. 

Vstala jsem a obešla jsem bílý kruh na zemi. Nic se neozývalo a nikdo se neobjevil. 

Byla jsem zklamaná. V knížce s kouzly psali, že tohle určitě ducha vyvolá! Zamračeně jsem knihou listovala. Kouzlo na lepší známky, kouzlo na krásnou pleť… 

Tady! Kouzlo na vyvolání ducha. Z nějakého důvodu jsem tohle chtěla nejvíc. Kouzlo provádějte ve tři hodiny ráno, nakreslete kolem sebe kruh křídou, vonné tyčinky, bla bla bla… 

Aha! Zapomněla jsem na rozmačkaná kuřecí játra, snad něco bude v lednici dole v kuchyni. 

Erotické esence - napsala Valentýna Hájková, Marie Rysová, Emma Petit, Barbora Pernicová, Ester Vargová, Anastassiya Astashkina, Regina Knapíková, Natálie Hovorková, Matúš Šimončič,

Knír

Regina Knapíková 

Neměla jsem to dělat, ale prostě jsem si nemohla pomoct. Vzhledem k naší historii to je poněkud nevhodné, ale stejně jej teď vídám jenom co půl roku, tak co?
,,Jak se teďka máš, jak se ti žije v novém městě, ty máš tak krásné šaty, ale to asi víš, že jsou krásné, jinak bys je nenosila... radši bych měl přestat….”

Erotické literární esence - napsaly Kateřina Hošková, Alena Zouvalová

V POSTRANNÍ ULIČCE
Kateřina Hošková
Zlehka ji položil ruku na bok a nemotorně si ji přitáhl blíž. Cítila jeho teplo a v okamžiku, kdy přitiskl svá ústa k jejím. Když mu chtěla polibek oplatit, ozval se mužský hlas a pronikavé světlo jim zastínilo zrak.
„Hej! Tady nemáte co dělat!“ strážný sklonil baterku a gestem ruky jim naznačil, ať rychle zmizí. „Ať už vás tu nevidím.“

Rychle si urovnala vlasy i sukni.

Bozi lásky povstanou - napsal Vladimír Špáďa Hnát

Tebě mně a mě zase tobě!

Té tvé mého, mému tvou!

Varinaty spolu obě

ať už brzo zaplanou!

Rty se špulí, oči smějí,

tělem celým chcem se dát.

Tobě jeho a mně její

bude přáno vůně sát.

Do extáze v šťastné době

až nás city dostanou.

Budem svoji, budem v sobě!

Bozi lásky povstanou!

Báseň je ze sbírky Napsáno dechem.

Okamžik překvapení - napsala Irena Taterová

Honza se otočil. Na chvíli přestal dýchat. Jenom zíral s otevřenou pusou.
Scházela ze schodů. Jemným pohybem poodhrnula dlouhé černé vlasy a upřela na něj modrý pohled.
Stříbrné šaty obepínaly nádherné tělo. Nepatrně pootevřela ústa, jako by mu chtěla něco říct.
Vtom manželka Honzovi pevně sevřela ruku a vešli do tanečního sálu.