KRÁSA A ZÁVIST - napsala Zuzana Hrušková

Vrabec a papoušek kakadu,
vedli takovou rozpravu.
Seděli v parku na lavičce,
hlavičku pěkně při hlavičce.


„Já ti tak závidím tvé bílé peří,“
smutně si vrabec svůj kabátek měří.
„Ano jsem krásný," chvástá se kakadu,
zvláště když roztáhnu šošolku dozadu.“


Vtom za nimi se sítí a klecí někdo stojí,
třesou se oba ptáci, strašně se bojí.
Jen jeden z nich ale ztratí svobodu,
a bude dělat v nějakém bytě ozdobu.

Naleštěná bída - napsala Renata Koblicová

Nablýskaná, s hologramem
Leskne se a láká
Kniha, co ji musíš mít
Zaplatit, uvařit dobrou kávu
Obřadně otevřít
Vážený a milí, říká první věta
Prostě si nalít na pozlátko světa
Znáš to o tom obalu
Co vše a nic neříká
Not hodně, ale žádná muzika

Vybíravá vrána - napsala Martina Křížková

Brzy zrána
říká vrána:
"Letím, hledám potravu,
tu narazím na larvu.
Larva ale slzy roní,
pramálo mi takhle voní.
Nestojím o depresi,
zakrákám si na lesy.
Na druhý den letím,
v bříšku už to kručí,
jen veselá babočka vějíř očí točí."
Zákon lesa děti praví,
přednější je vaše zdraví.
Nevybírej nebo přebereš!

MOMENTÁLNÍ RETARDA - napsal Vláďa Špáďa

(Silvestrovská černohumorní veršovánka)

Byl jednou jeden retarda,
buchla mu v rukou petarda.
Zastavil se až o břízku…
V trenkách teď cítí obřízku.
A když se zpátky otočí,
ještě dým jde mu od očí.

Poučení: Dávej si pozor na prsty,
neb si víc nesáhneš na prs! Ty!
A příští rok zůstaň u prskavky.

Klíč a zámek - napsala Soňa Šefl

Rázně vnikám dnu 

a pak zase ven. 

Opět směrem dnu 

a hlouběji se ponořím. 

Lehce se pokroutím, 

zapadnout se snažím. 

Už už to mám!
Dírka pro mě na míru 

objímá mi tělo mé.

Klap a je to tam!

Ne každý, kdo je v zámku, 

je král!

Líška a prasiatko - napsala Naděžda Legerská

Bežím si vznešene, lesom i čistinkou,
ryšavý chvost vlní sa za mnou,
začujem hlások, kdesi za čečinkou,
skok, dva, tri, stojím nad jamou.

„Do prdele práca!“ rinie sa z prasiatka,
„Ktorý chumaj sem nastražil pascu!“
„Drbol som do jamy, to je zas nakládka.“
„Nestíham včas potešiť svojho vládcu“

Otrokyně - napsal Jiří Wilson Němec

Mám strašný život.
Můj muž to chce i třikrát denně.
Nejsem už mladice a tohle mě netěší.
Copak to jde? Takhle se chovat k ženě?

Jsem uhoněná jak holky ze zóny pro pěší.

Vzorný pracovník - napsala Tereza Vrbová

Na statku od rána práce je víc než dost.
Kokrháč trhá sen, psu neunikne host.
Čuník se s vervou cpe a kráva plní díž,
kdo nejvíc práce má, to v příští sloce zvíš.

Jakmile vejce dá, chlubí se slepice.
Hlasitým „Kokodák! Já dřu tu nejvíce.“

Však hned, jak přijde den, kdy slípka nekdáká,
tak místo výsluhy, ji snědí, chudáka.

Známá paní Ludmila - napsal Jiří Wilson Němec

Byla známá přelétavá
byla motýl babočka
s kdekým byla zapletená
tahle kyprá vánočka.

Tomu dala, tomu dala,
tomu dala víc,
jednak proto, že to uměl
a taky, že byl strýc.

Žralok velrybí - napsala Kateřina Milfaitová

Žralok velrybí 

Přišel žralok na oslavu,
sedl si a sklonil hlavu.
Hosté zdrhli s obavou,
nestát se jeho potravou.
Jak zbytečné je šílenství,
on podporuje veganství.

Poučení: Zahoď předsudky vůči původu. I v partě hajzlů se může najít dobrý člověk.

Pánův pes - napsala Barbora Macková

Pán ochočil si psíka
Obojek mu dal.
Břemeno svobody mu vzal,
Když udělal z něj svého společníka.

Pes poslušný byl,
Svého pána v srdci měl,
Nemohl však dělat vše co chtěl
A o volnosti tajně snil.

Když psík větší byl,
Poslušný a plný kázně
Majitel chopil se své bázně
A jednoho dne pravil.

Hnědá pastelka - napsal Jan Vaněk

Žárlila na modrou
že si víc užívá
Však s každou oblohou
modré se krátí dech

Má vyhlídku nedobrou
život jí ubývá
Ten má hnědá před sebou
Když modrá ztratí se

Poučení: Šetři se a déle vydržíš.

Krab a jeho matka - napsala Bára Macková

Bylo jedno krabí mládě,
co chodilo bokem v jedné řadě.
Však jeho matka pyšná byla,
aby byl ve všem nejlepší po něm chtěla.

Jednoho dne řekla: choď rovně, chlapče,
proč to s tebou všechno skáče?
On řekl, ať mu to tedy ukáže,
on má na to moc dlouhé paže.

Realita života - napsala Michaela Čápová

Žil byl jeden spajdr drobný
označením pavouk vodní.
Zalezl si do bazénu,
to byl nápad, vždyť lez´ v lednu.
Navíc hnízdil v domě tvora,
co má z těchto zvířat fóba.
Pavouk zmrzlý nebyl, ejhle
lezl rád a dělal kejkle.
Náhle přišel otužilec,
jal se plavat směr náš borec.
„Co tu děláš vodouchu,
kde je síťka na mouchu?"

Natahuje se náš tvor
síťku našel, bude boj.

Jinudy - napsala Martina Majorošová

Vždycky byl můj ochránce, má posila.
Jak já ho prosila:
Dva koláče,
buchet půl pekáče,
noky, vepřová panenka,
cappuccino, marlenka,
tři mily, dvě kofily,
pět snickers a mars.
Jsem zralá na komparz,
kdo toho sežral víc.

Hřib a bříza - napsala Anna Vocelová

Hřib kozák tu pyšně trůní,

pod břízou si lebedí,

nedaleko lesních tůní,

z kterých pijí medvědi.

Žijí si tu pěkně spolu,

kozák dává živiny,

ona jemu zase jiné,

oběma den pěkně plyne.

Lačný houbař po něm touží,

hřib se strachy třese,