Tělocvičny - napsala Hana Toufarová

Tělocvičny. Všechny jsou v podstatě stejné. Prázdné. Rovné stěny, okna obvykle s drátěnou nebo síťovou ochranou, mžourající zářivky v těch starších a jasné bílé světlo v těch nových. Vždycky je to však prostor plný pohybu, radosti, ale i drilu, křiku a dřiny. Je slyšet píšťalku rozhodčího, klakson ohlašující konec zápasu, hraje hymna, hudba k nástupu, fotí se závodníci, trenéři i rodiče. Vidíte tam gejzíry radosti, ale i pláč a slzy zklamání. Pro každého znamená tělocvična něco jiného. Pro mne prostor, kde jsem trávila a trávím desítky a stovky hodin. Byla jsem zde jako malé dítě, jako učitelka, trenérka, choreografka, rozhodčí, organizátorka závodů i jako máma.

Těžký život náramkových hodinek - napsala Hana Toufarová

„Závidím vám, že vás nebolí ruce, to se máte."
„No, to je pravda, nebolí, ale zase mi skáče před očima každou vteřinu jiné číslo. Už z toho mám tik."
„A jste vyvedený v barvičkách, ta zelená se mi líbí."
„Vy jste zase elegantní - bílá a černá je hezká kombinace."
„Připadám si jako mrzák, podívejte na mne - mám jednu ruku dlouhou."
„Ale to je v pořádku, jinak by si vás přece nikdo nekoupil."
„A toho cvičení už mám taky dost– ve dvanáct vždycky vzpažit, o půl šesté připažit. Je to dřina."
„Náhodou, pohyb je zdravý! A pořád se nerozčilujte, nebo vám dojde baterka."

Pan Strom - napsala Hana Toufarová

Stojím frontu na strom. Přesněji řečeno na foto s největším stromem na světě. Na foto se sekvojí, která má název Generál Sherman.
Lidé přede mnou i za mnou v zástupu trpělivě čekají, až na ně dojde řada. Vyfotí toho před sebou a nechají se zvěčnit těmi za sebou. Chtějí se, stejně jako já, vyfotit u něčeho neuvěřitelného, co příroda dokázala stvořit.
Nevím, jestli je to pro ně stejně silný zážitek jako pro mne. Ale já si právě plním jeden ze svých snů. Vždycky jsem chtěla vidět sekvoje. Fascinují mne. Jsou obrovské, jsou zde tisíce let a chci věřit, že ještě další tisíciletí budou. Ano, mám fotku. Je fakt vtipná – obrovský strom a u něho malinká postavička. Může to být kdokoliv.
Jdu si sednout kus od Generála mezi jiné sekvoje a koukám na místo, kde jsem přes chvílí stála. Je mi blaze. Prožívám úžasný den.
Jako film si nechávám proběhnout hlavou vše od okamžiku, kdy jsme vjela do národního parku Sequoia.