Sladké UFO - napsala Alexandra Safi Narwa

Francouzi jsou prý gurmáni každou svou buňkou. Proto se jen nestačím divit, že mají ve svých pekárničkách také něco, co vypadá jako rozpláclý croissant, na kterém přistála, nebo spíše havarovala placatá sušenka s malými tečkami.

Dobře, nebuďme předpojatí, a pojďme ochutnat instagramový zázrak zvaný Crookie. 

A světe div se, vznikl v Paříži, nikoliv v USA! Patrně když se jistý pekař už asi nudil, vložil sušenkové těsto dovnitř croissantu, navrch položil další sušenky a šup s ním do trouby.

Bezpečnost nade vše - napsala Alexandra Safi Narwa

"Paní, na tenhle kolotoč vy nesmíte! To byste nám ho strhla. Neumíte číst?" okřikuje mě snědý majitel řetízkáče.
"Babi, ale já tam sám nechci. Bojím se." pofňukává vnouček a vzdaluje se od kolotoče.
"Prosím vás, a opravdu bych tam s ním nemohla? On se tolik těšil," snažím se obměkčit chlapa.
Prohlídne si mě nadřazeně od hlavy k patě, škodolibě se usměje a už vím, že mi to nedaruje.
"Paninko, proto máme pravidla. No já si je nevymyslel. Viděla jste se někdy naposledy v zrcadle? Tak asi víte, že nějaká ta dieta by se vám hodila.

Postřehy z Loučeně - napsali Alexandra Safi Narwa, Nataša Richterová, Bohuna Kopřivová, Bohumil Fiala, Miak Křižková, Marek Bucko, Dana Emingerová, Lenka Prosecká

Loučeň 27. ledna 2024

Moji milí podivíni!

Mám ráda svoji skupinu anonymních spisovatelů. Oni mi určitě prominou to anonymní, i když už
mnozí z nich publikují. Ale myslím tím jejich hemingwayovství, čapkovství nebo markovství,
standovství, šimonovství, irenkonvství atakdále. Svoje psaní budou pro literární svět ještě asi chvíli cizelovat. A snad nám všem k tomu pomáhá společné podporování, spisovatelské šťourání, hledání nesouvislostí, ale hlavně naše trpělivosti psát a výdrž sedacích svalů vysedět dobrý text.

Princezna - napsala Alexandra Safi Narwa s inspirací Michala Hejny

Patricie stála u okna pokoje a dívala se ven. Ranní slunce ji ještě míjelo, ale nesměle hladilo paprsky bludiště na nádvoří. Bludiště, ve kterém za rozpustilého smíchu dováděla krásně oblečená dívka. Její dlouhé vlasy a bílé hedvábné šaty za ní vlály, jak vesele probíhala bludištěm. Je možné, že takovou dívkou jsem kdysi bývala i já? Tak uvolněnou a rozpustilou? zasnila se. 

Jak přežít s tchyní - napsala Alexandra Safi Narwa

S manželem získáte i jeho matku. Jako dárek dva v jednom. Uznávám, že členy rodiny si nevybíráte do košíku jako zboží v on-line obchodě, ale aniž byste ji předem poptávali, tak ji dostanete.
Už to slovo tchyně má zvláštní zvuk. Jako když se něco zadře. Vzpříčí se v krku. Proto jsem vždycky používala raději „ona“ nebo „jeho matka“ a přiznávám, že to nebylo úplně s laskavou myšlenkou.

Co to jen mezi námi je, že ta ženská ve mně vzbuzuje takovou směsici různých emocí? Vždyť než jsem ji potkala, jsem byla tak laskavá bytost.

Šarm řeči - napsala Alexandra Safi Narwa

Dechem to začíná... a dechem to i končí.
Dá se to vztáhnout na život jako takový, ale platí to velmi i o rétorice.
Vrásky kolem rtů při špulení pusolamu "tou dlouhou cestou" nabývá už parametrů krásné Francouzky. A to já, prosím, můžu.
Červenou rtěnku k tomu. Po nadpisu udělat dostatečnou pauzu, aby se usadila informace, a voilá, šarm je tady!

Kdo je nejdůležitější (farmaceutická bajka) – napsala Alexandra Safi Narwa

V malé těsné krabičce na léky se hádají pilulky o své důležitosti, až se z nich v zápalu práší.
„Já jsem nejdůležitější! Mě bere už deset let," zdůrazňuje kulatá pilulka na štítnou žlázu.
„To já jsem na srdce. Beze mě nelze žít!", oponuje oválná pilulka.
„Pché, vy chudáčci! Já jsem nejmrňavější a přitom nenápadně rozhoduji o životě a smrti. Když si mě nevezme, sama si sáhne na život," sebevědomě objasňuje malé zelené antidepresivum.

Metafory

Pohled do Grand Canyonu je jako scéna ze sci-fi filmu. Tak asi bude vypadat naše země za 100 let po globálním oteplení.

Eiffelova věž je jako ocelová volavka, která čeká na svůj úlovek.

Chorvatské pláže jsou jako nákupní centrum před Vánoci. Všichni se tlačí a litují, že sem vůbec jeli.

Římské koloseum působí jako vybydlený squat po zásahu policie.

Hora Říp je pro Čechy jako reforma vzdělávání. Všichni o ní mluví, ale nikomu se do ní nechce.

Setkání s chudobou v Indii je jako pohled ženy po 40-cítce do zrcadla. Kdy si uvědomí, že s tím nic moc neudělá.

Meditace skrz tvůrčí psaní - napsala Alexandra Safi Narwa

Odjakživa jsem byla knihomol a lákala mě i druhá strana - umět psát dobré texty. Tak jsem nedávno začala chodit na kurz Dany Emingerové, která učí podle Arnošta Lustiga.
Po první lekci jsem odešla s frustrací, že na tvůrčí psaní nemám. Na kusy byla rozbita moje iluze holky jedničkářky, co umí psát dobré slohy.

Dozvěděla jsem se, že dobrý text nenapíšu napoprvé, že se vyloupne až po napínavém přemýšlení, napsání a mnoha hodin opětovného kritického přečtení. Ale už jen ten nutkavý pocit, který mě nenechá v klidu, kdy se rodí příběh. Pak ho osvobodím přes ťukání do kláves, a pak ho začnu obrušovat jako barevné kamínky slov do mozaiky.

Pilný mravenec - napsala Alexandra Safi Narwa

Jednoho dne měl mravenec už dost úmorné práce, nezaplacených přesčasů a věčné buzerace od nadřízených v mravenčí korporaci. Rozhodl se, že nejistota spojená s odchodem bude stokrát lepší. Chtěl si užívat života.  
Vyrazil z mraveniště a po cestě potkal včelu. Že byl zvídavý, hned navázal řeč. „Jak se včelko máš?“ 
„Ále, pole samá postříkaná řepka, čisté kytky aby pohledal, výnosy medu klesají. Nevím už, kde ten nektar brát,“ horlila včela.
„Hm,“ přemýšlel mravenec a vnuklo mu to myšlenku a začal podnikat.

Příprava na autorské čtení na Dobešce - napsala Alexandra Safi Narwa

Jana Vaňková, lektorka rétoriky

Stojíme v malém kruhu cykloklubovny, a vydáváme zvuky z bránice „ma ma ma ma, mem e mem e, mu mu mu mu“.
Jsme snad na kurzu jógy?
Nikoliv. Jenom se připravujeme s pozvanou lektorkou rétoriky na sobotní autorské čtení na Dobešce.
Naše zlatá a skvělá učitelka tvůrčího psaní Dana hlásí, že má zítra své výtvory číst sedmnáct milovníků a tvůrců spisovatelského řemesla.
„To je velká výzva, vylézt se svým dílkem a s grácií ho přečíst,“ myslím si.
Hlas se mi třásl už jenom v naší malé pětičlenné skupince, natož pak před skvadrou autorů a jejich rodinných příslušníků, kteří se přijdou podívat, kam že to ten člen jejich rodiny chodil a kam to padají ty skvělé investice.

Komenský v plášti kovboje - napsala Alexandra Safi Narwa

„A jak ten chleba děláš?“ ptám se.
„Musíš se nejdřív hezky mazlit s kváskem, a pak s těstem. Žádné uspěchané postupy jako v supermarketu,“ odpovídá brácha. Dokonce si na svůj chleba zvlášť pere i utěrky, mýdlem s jelenem. To aby nekazily krásnou vůni chleba.
Je to lidový filozof a ochutnávač života všemi smysly. Samorost. Moderní indián. Čtenář Henryho Thoreaua, který psal o životě v lesích. Rád si na všechno přichází sám a tento přístup doporučuje i ostatním. Metoda pokus - omyl; spadnout na pusu, oklepat se, vstát a z pádu se hned poučit. Tak to dělá on. Já, méně šikovná a nepoučitelná sestra, spadnu pro jistotu víckrát.

Mám hlad - napsala Alexandra Safi Narwa

„Já mám hlad.“
„A cos měla k obědu?“
„Nevím, vůbec se z toho nedalo poznat, co to je.“
„Takže jsi to ani neochutnala?“
„Vypadalo to hnusně, nevonělo to a ochutnávat se mi to taky nechtělo.“
„A svačinu jsi snědla?“
„Ani ne.“
„Tak si ji dojez.“
„Nemám na ni chuť.“