Pach smrti - napsala Mia Křižková

Prásk…
To nesnesitelné ticho, které přichází vždy po výstřelu.
„Jsem další?“ pomyslím si.
Netuším, kde to přesně jsem a co mě čeká. Jen už znám strach a mučivou bolest, když opět odvedou, koho mám tak ráda.
Kovová vrata, cihlové zdi a výkaly na zemi. Takový je můj život. Včera jsem přišla o sestru, teď i o matku. Much je tu tolik, že bych je nespočítala, pach by se dal krájet. Pach exkrementů, pach krve, pach smrti.

Ňadra slečny Ashley - napsala Mia Křižková

Byly tam! Dvě pevná velká ňadra v bílých košíčcích s krajkou. 

Teddy je měl obzvláště rád. Pěl na ně chválu vždy, když je viděl a nezapomněl si s nimi pohrát. Často Ashley rád zezadu objímal, jen, aby si našel záminku, jak se jejích prsou letmo dotknout.
Ashley byla na základní škole první dívka, které narostly. Za dva měsíce byly z nulek pěkný béčka. A tak často slýchala poznámky o tom, že si podprsenku určitě vycpává ponožkama. 

Kluci s tímhle výmyslem přestali až ve chvíli, když v létě vyhrála miss mokré triko.
Na střední škole jí nezdravili jinak, než “Čau, Pam”.. tedy.. Pamela Anderson... “Ta kozatá z Baywatch”, jak kluci říkali. A tak se její pevný hebký trojky staly modlou mužů a její největší předností. Věděla, kdy a jak je použít.
Když se seznámili s Teddym, okamžitě poznala, že svoje dvě přednosti neukáže už nikdy nikomu jinému...

Postřehy z Loučeně - napsali Alexandra Safi Narwa, Nataša Richterová, Bohuna Kopřivová, Bohumil Fiala, Miak Křižková, Marek Bucko, Dana Emingerová, Lenka Prosecká

Loučeň 27. ledna 2024

Moji milí podivíni!

Mám ráda svoji skupinu anonymních spisovatelů. Oni mi určitě prominou to anonymní, i když už
mnozí z nich publikují. Ale myslím tím jejich hemingwayovství, čapkovství nebo markovství,
standovství, šimonovství, irenkonvství atakdále. Svoje psaní budou pro literární svět ještě asi chvíli cizelovat. A snad nám všem k tomu pomáhá společné podporování, spisovatelské šťourání, hledání nesouvislostí, ale hlavně naše trpělivosti psát a výdrž sedacích svalů vysedět dobrý text.

Kafe a slzy - napsala Mia Křižková

Dávám si kafe v obýváku, beru do rukou starý fotky a zavírám oči.
„Víš, normálně spolu nemluvíme, tak mě napadlo, že to zkusím takhle. V mojí představě. Třeba aspoň tady mi odpovíš,“ říkám jí nesměle a je to, jako by zrovna seděla vedle mě.
„No, tak se ptej,“ odvětí mi.
„Když jsem se narodila, táta prý utekl.“
„Ne, utekl hned, když jsem mu řekla, že jsem těhotná.“
„A jak ti bylo?“ ptám se zase.
„Nevěděla jsem co budu dělat. Bylo mi 19. Tvoje babička chtěla, ať jdu na potrat. To jsem se s ní pohádala a přestala se s ní bavit. Jak víš, znovu jsme se začaly stýkat až kvůli tobě, když ti bylo pět. Přišla jsem si tak sama. Tvůj táta neposílal alimenty a tak se často stávalo, že jsme neměly co jíst.“

Fuks by se styděl - napsala Mia Křižková

Jáááá se hrozně omlouvám, ale mě ten úkol snědl pes.
Samozřejmě, klasika.. lepší výmluvu nemáš?
Ale, když on mi ho vážně snědl pes. Náš Ferda sežere všechno, co na stole vidí.
Tak si vytáhni sešit a napíšeš to teď, než svůj úkol přečte někdo jiný.
Když... já ho zrovna dneska zapomněl doma.
Tak nám alespoň vlastními slovy něco řekni.
A o čem?
O té knize, kterou sis měl přece přečíst a napsat o ní do čtenářského listu.
Joooo, ten Spalovač mrtvol. A nevadí, že popíšu tu filmovou verzi?

Malá stopařka - napsala Mia Křižková

Panebože, já jsem zaspala! Rychle se oblíkám a běžím na tramvaj. To bude hroznej průšvih jestli to nestihnu.
Je mi 12 let a chodím do pěveckého sboru v rámci mé základní školy. Jsem třídní outsider a mezi ostatními jsem neoblíbená hlavně proto, že jsem vyrostla ve náboženství, které mi mimo jiné zakazuje zpívat koledy. Nemůžu nosit ani typickou sborovou sukni na vystoupení, protože podle mých rodičů, je moc krátká. Takže jak vám správně dochází, když mělo dojít na zpívaní koled v kostele, nezúčastnila jsem se. Když byl koncert v neděli, nejela jsem, protože jsme byli jsme na shromáždění s rodiči. Všechna velká a významná pěvecká vystoupení jsem zmeškala.
Asi si dokážete představit moje nadšení, když jsem dostala za úkol naučit se sólo na náš další koncert.

Háček: Nezvaný host - napsaly Jana Brabcová, Klára Zborníková, Mia Křižková a Jana Labutová

Nikdy neotvírej dveře
Pokyn zněl jasně: ,,Nikdy neotvírej dveře cizím lidem," varovala vždy naše matka. Ale co když je za dveřmi člověk, kterého znám. Jak člověk zná své lidi ve svém okolí?
Co když stojí za dveřmi osoba, kterou znáte, ale ve skutečnosti je to Váš nezvaný host.

Klára Zborníková

Zadání:

Napište dramatičtější háček k příběhu Nely na téma NEZVANÝ HOST.