Je druhý svátek vánoční. Hovím si po slavnostním obědě usazená v oblíbeném ušáku. Přikrytá heboučkou skotskou tartanovou dekou a s úsměvem sleduji poetický film Svatební cesta do Jiljí. Zrovna když krásná Libuška Šafránková nese v náručí ovečku a já prožívám takový ten příjemný pocit nicnedělání, klidu a bezpečí, ozve se Dušan. Moje vážná známost, jak mu říká babi.
„Jani, vymyslel jsem úžasnou věc.“
Zbystřila jsem. Hmm, tak to nezačíná vůbec dobře, pomyslela jsem si. Už od včerejšího večera mám takové to neblahé tušení.