Napište akčnější začátek k povídce Jirky K.

Zjevení na třicátém sedmém kilometru

"Hlavně to nikde neodřít a už vůbec nenabourat!" opakoval jsem si pořád dokola, zatímco jsem se pevně držel volantu a zarýval nehty do jeho měkkého, koženého povrchu. Bylo už šero, konec listopadu, trochu poprchávalo a stěrače naší stařičké škodovky roztíraly kapky po celém čelním skle tak, že ubíhající krajina před námi připomínala víc impresionistický obraz, než-li cestu z Brna. 

Stručné shrnutí nejčastějších chyb při psaní - sestavila Iva Homolková

(Podle učebnice Kouzlo psaní knih) 

Nedostatek detailů a nešikovné vkládání detailů
Nebojme se obarvit scény z našich příběhů vhodnými detaily, všeho však s mírou
Co se může hodit ve firmě: 

kde je to vhodné, podělme se s klientem o konkrétní postřeh respondentů.

Buďme konkrétní, použijme raději slovo „hadi“ než abstraktní „tvorové“

Neohrabané psaní
Pokud čtenář začne přemýšlet, co „tím chtěl autor říci“, jeho i náš „sen“ se rozplyne.

Dojmy hrdiny povídky Audience u papeže

Ten nejhlubší pohled

Rodiče mě vychovali jako husitu. Katolickou církev jsem tak nikdy nechoval v nijak zvlášť velké úctě. Jasně, jako děti jsme každoročně hráli na Mši svatou o půlnoci na Štědrý den na kůře našeho katolického kostela Sv. Martina v Holicích, a to bylo něco jinčího. Bylo mi patnáct, zmrzlými prsty jsem svíral ještě zmrzlejší klarinet a moc jsem doufal, že na mě po mši rodiče nepoznají, že my, dechaři, fasujeme před mší na zahřátí trochu tej slivovice. Někdy i vícekrát.

Jste jako děvčátko - napsaly Iva Homolková a Hana Havlová

Páteční odpoledne v kosmetickém salonu Violeta:

Kosmetička: "Tak se mějte hezky, paní Plecitá, manžel Vás dneska nepozná, jste jako děvčátko! Na příští měsíc jsme domluvené, a to bychom udělaly ten pleťový zábal, ju? Tak papa!"

Kosmetička: "A už jdu na Vás, paní Šmídová!"
Šmídová: "Umíte to s nima. Já bejt její mužskej, tak se spíš leknu. Vypadá jak zombie ..."
Kosmetička: "To víte, no já už to moc nezachránim, ale madam má prachy, tak si může dovolit leccos."

Bývalá tanečnice Markéta reklamuje šicí stroj - napsala Ivana Homoková

Postava: bývalá tanečnice, zelenooká Markéta, 60-65 let, která s tancem skončila před 25 lety, žije v domově seniorů, její dvě děti Pavel a Petra žijí v zahraničí.

Dobrý den, mluvili jsme spolu před chvílí, volala jsem... ano, ten nový šicí stroj, chtěli jsme s babičkama a dědouškama šít nějaký ty vánoční dekorace, ale ta nit se tam prostě nějak blbě ZASEKÁVÁ, tak ho sem vezu.

Modrý křečík - napsala Iva Homolková

Aha. Připadám si jako na hodině češtiny, poté, co nám učitelka zadá téma slohu. Nejzajímavější zážitek. Nejhezčí prázdniny. Nejkrásnější Vánoce. Nejoblíbenější jídlo. Nejnudnější sloh. Tak jo. Času dost, skoro týden, to dám. Jen si to v klidu rozmyslet, klid, to půjde samo. Samo? Jako samo??! To bude taky zážitek…
Vždyť takových zážitků máš…. Stačí jen vybrat! No právě, ale kterej?! Co jako je nejzajímavější? Jako pro mě? Nebo pro vás, pro čtenáře? No pro mě, to dá rozum, přeci.

Háček k textu Lucky

Zamrzlé peklo za mříží
Když něco zažijete na vlastní kůži, už vás jen těžko někdo přesvědčí, že se to nestalo. Že to nebylo. Nebo že to nebylo až tak strašný. To, o čem jsme třeba dosud jen četli, viděli ve filmech, v nás může zanechat skutečnou pachuť hrůzy a stačí k tomu jedna jediná návštěva místa, o kterém je řeč. Tím místem je pro mě legendární věznice Shawshank... 
(Iva Homolková)