Léto, které jsem miloval - napsala Sabina Samenová

Zase jsem vstal moc brzy. Půl páté ráno a už mám na sobě svetr, který páchne kávou, benzínem a trochou samoty. Dny se opakují jak písmena ve jméně, které už nikdo nevysloví. V kuchyni je ticho, kromě vrzání lednice a vzdáleného štěkotu psa, co není můj. Když si sednu ke stolu, z kapsy bundy mi vypadne starý lístek z kina. 12. 7. 2003. Matrix Reloaded. Sál 3. 

Usměju se. Ne kvůli filmu, byl příšerný. Ale protože jsem tehdy držel ruku ženy, která voněla po fialkách a černém čaji. Ta vůně se ke mně vrátila minulý týden v tramvaji.

Literární esence - napsala Sabina Samenová

NA LAVIČCE

smutné

Sedí. Pořád na té samé lavičce. Lak na prknech už dávno popraskal, jako její vzpomínky. 

„Máš hezký copánek. Uděláš mi taky?“ řekne jen tak do ticha. Naproti nikdo nesedí. Jen papír od sušenky se líně převaluje ve větru. Z kabelky vytáhne zrcátko, ale nekouká se do něj. Místo toho ho nastaví vedle sebe, jako by v něm někdo jiný měl být. Někdo malý. Dýchá mělce. Pořád dokola. 

„Nebreč. Maminka se jen na chvilku zamyslela. To se stává.“

Hlasy jí v hlavě šumí jako suché listí. Zvedne se vítr. Pod lavičku spadne bonbon zabalený v modrém celofánu. Ztuhne. Kouká na něj dlouho, moc dlouho. Nakonec si ho vezme, položí na dlaň, přivoní. Voní jako nemocnice. Spolkne ho nasucho. 

„Už ti je líp, zlato?“ 

Zase ticho. Jen ten list, co vítr žene pryč.

Sexy v nedokonalosti - napsala Sabina Samenová

Často se stává, že partner začne toužit po tvé blízkosti právě v těch chvílích, kdy se cítíš nejméně sexy. 

Ne tehdy, když se cítíš jako královna večera v dokonalém make-upu, nebo když máš na sobě outfit, který zvýrazňuje každou tvou křivku. Ne, je to právě tehdy, když ses umyla, ztratila poslední známky elegance a oblékla se do pohodlného pyžama, které ti sice sedí, ale nezdůrazňuje nic, co bys považovala za zvlášť přitažlivé.

Levandule jako lék - napsala Sabina Samenová

Bylo už pozdní odpoledne, když jsem se zastavila v malém květinářství na rohu ulice. Chtěla jsem jen nějakou drobnost – možná tulipány nebo narcis. Ale sotva jsem vešla, ovanula mě vůně, která mě úplně vytrhla z přítomnosti. Nejspíš to byla kombinace levandule a sušené růže, trochu vanilky a něčeho zemitějšího, co jsem nedokázala pojmenovat.
A najednou jsem tam byla znovu. Seděla jsem v kuchyni u babičky, bylo léto, okna dokořán a závěsy se lehce vlnily v průvanu. Na stole byl modrobílý ubrus a vedle něj miska s ještě teplými sušenkami.

Písnička ve vaně - napsala Tereza Selingerová

Ta písnička mě vždy vrátí do minulosti. K horké vaně a k prvnímu telefonu, který jsem kdy dostala. Starý tlačítkový Huawei mobil, na něm byla jediná písnička: Narcotic od Liquido. Ta vždy hrála neustále dokolečka, zatímco jsem se nahřívala v horké vodě. V tu chvíli neexistoval svět. Byla to jen bílá místnost, stará vana a spousta pěny, pod kterou bylo schované mé tělo. 

Vzpomínám si i na úsměv mé maminky, které tenhle rituál přišel roztomile směšný. 

Metafory - napsali Veronika Flora, Sabina Samenová, Mark Ezzeddine, Lota Šimončič, Hana Procházková, Barbora Smýkalová, Alena Janková

Letní ukolébavka přírody je noční bouřka, která osvěžuje myšlenky a vědomí.

Hašlerka je malý krystal, který tě vyléčí.
Podzimní listy šepotají do ucha o nadcházejícím chladu kruté zimy.
Sebe poznání je zrcadlo, ve kterém vidíš svou podstatu.
Ranní slunce dává naději, která neexistuje.
Láska je jako plamen, který zahřeje, ale může i spálit.

(Veronika Flora)

Vlak - napsala Sabina Samenová

Karel byl vždy fascinován starými železničními tratěmi. Jednoho podzimního večera se rozhodl projít zapomenutou stanicí Horská Lhota, o které slyšel od místních, že už dávno nefunguje. 

Byla mlha a Karel skoro neviděl na krok. Když dorazil ke stanici, zaslechl vzdálené houkání. Nevěřil vlastním uším – z mlhy se skutečně vynořil starý černý vlak. Zastavil s tichým zasyčením a dveře jednoho z vagónů se samy otevřely. Karel váhal jen chvíli a nasedl.

Papouškování - napsala Sabina Samenová

Muž: No tak, řekni něco moudrého.
Papoušek: Něco moudrého.
Muž: Ha ha. Moc vtipné.
Papoušek: Moc vtipné.
Muž: Víš, někdy si říkám, jestli mě vůbec chápeš.
Papoušek: Chápeš.
Muž: To není odpověď.
Papoušek: Odpověď.
Muž (povzdechne si): Víš, je zvláštní, že i když se mnou jen opakuješ, mám pocit, že mě slyšíš víc než kdokoliv jiný.
Papoušek (tiše): Slyším.

Neapol - napsala Sabina Samenová

Byl to jeden z několika horkých letních dnů mé cesty. Neapol. 

Celý den jsem pozorovala dvojí tvář tohoto města. Na jedné straně krásné svými malými uličkami, rostlinami na každém kroku a nádhernými vůněmi pizzy a špaget. Zároveň však i svým způsobem nebezpečné kvůli své kriminalitě.

Solocesta, která mě změnila - napsala Sabina Samenová

Moje nejneobvyklejší dobrodružství začalo plánem na rodinnou cestu – měsíc plný zážitků. S mámou jsme pečlivě promyslely trasu: Praha, Marseille, plavba po Středozemním moři, Monako, Paříž. Jenže rodičům zamítli víza. Byla jsem zoufalá, cestovat sama na tak dlouho se mi zdálo nemožné. Ale peníze za rezervace bychom nedostali zpět, a tak jsem se rozhodla risknout to.
Nakonec to stálo za to. Prošla jsem nádherná města, poznala nové lidi, objevila rozdíly v kulturách a zvycích.