Celý den jsem pozorovala dvojí tvář tohoto města. Na jedné straně krásné svými malými uličkami, rostlinami na každém kroku a nádhernými vůněmi pizzy a špaget. Zároveň však i svým způsobem nebezpečné kvůli své kriminalitě.
Už se blížil večer, ale slunce stále pálilo tak silně, že bylo těžké dýchat.
A pak jsem najednou našla záchranu před tím vedrem. Nějakým způsobem jsem došla ke skalnatému pobřeží moře a mohla si aspoň trochu odpočinout. Chladná voda osvěžovala mé unavené nohy a vítr mi pomáhal se uvolnit. A ten výhled… ten výhled se těžko popisuje slovy.
Byl to jeden z nejkrásnějších západů slunce v mém životě. Růžovo-žlutý, a na jeho pozadí stál na jedné straně děsivý, ale zároveň fascinující svou mocí – sopka Vesuv.
I když jsem v tu chvíli byla hladová a unavená, fyzická bolest nemohla přebít mé nadšení. Byl to krásný den.
Už se blížil večer, ale slunce stále pálilo tak silně, že bylo těžké dýchat.
A pak jsem najednou našla záchranu před tím vedrem. Nějakým způsobem jsem došla ke skalnatému pobřeží moře a mohla si aspoň trochu odpočinout. Chladná voda osvěžovala mé unavené nohy a vítr mi pomáhal se uvolnit. A ten výhled… ten výhled se těžko popisuje slovy.
Byl to jeden z nejkrásnějších západů slunce v mém životě. Růžovo-žlutý, a na jeho pozadí stál na jedné straně děsivý, ale zároveň fascinující svou mocí – sopka Vesuv.
I když jsem v tu chvíli byla hladová a unavená, fyzická bolest nemohla přebít mé nadšení. Byl to krásný den.
