„Než přijede servis, zkuste se usmát — světlo v tomhle výtahu dělá zázraky s kruhy pod očima.“
„Děkuju, ale zázraky si schovávám na okamžik, kdy se dva domluví na majetku a nikdo u toho nekřičí.“
„To bych si rád vyfotil — první případ bez slz. Jindy aspoň zachytím první tanec, než začnou šlapat po vlečce.“
„Já radši zachytím datum podpisu a čísla účtů. Tance zní hezky, dokud se neptáte, kdo platil kapelu.“
„Takže vy sbíráte podpisy, já úsměvy. Oba víme, že se dají falšovat.“
„Úsměv neprojde ověřením, podpis ano. Stejně nejčastější otázka zní: ‚Co mi zůstane?‘“
„No, na fotkách občas zůstane někdo, kdo už je dávno pryč. S tím se hůř pracuje než se smlouvou.“
„S lidmi je to jako s rozpočtem: když se škrtá včas, není třeba poplachu.“
„A když se škrtá moc, nezbude ani na kytici. Pak mi píšou, jestli umím digitálně přidat květiny i vzpomínky.“
„Vzpomenout si je levnější než soud. Ale dobře, někdy navrhnu smír a koupím si cestou domů tulipány na usmířenou sám se sebou.“
„Já si cestou domů vyvolám snímky a zjistím, že jsem celou dobu držel aparát trochu nakřivo. Štěstí to snese, paragrafy hůř.“
„Paragrafy nemají pravý úhel, jen termíny. Štěstí má aspoň tu chvíli, než se vypne blesk.“
„Až se ty dveře otevřou, já poběžím na radnici, vy na soud?“
„Dneska výjimečně ne. Dneska na dort. Smlouvy i sliby se čtou líp, když je člověk ovlivněn cukrem, zkuste to taky.“
„Dohodnuto: já si dám Sachr, a když mi spadne na košili, vy mi na to napíšete klauzuli.“
„Platí — a vy mi za to pošlete fotku, jak se směju jako někdo, kdo na chvíli nic neřeší.“
„Děkuju, ale zázraky si schovávám na okamžik, kdy se dva domluví na majetku a nikdo u toho nekřičí.“
„To bych si rád vyfotil — první případ bez slz. Jindy aspoň zachytím první tanec, než začnou šlapat po vlečce.“
„Já radši zachytím datum podpisu a čísla účtů. Tance zní hezky, dokud se neptáte, kdo platil kapelu.“
„Takže vy sbíráte podpisy, já úsměvy. Oba víme, že se dají falšovat.“
„Úsměv neprojde ověřením, podpis ano. Stejně nejčastější otázka zní: ‚Co mi zůstane?‘“
„No, na fotkách občas zůstane někdo, kdo už je dávno pryč. S tím se hůř pracuje než se smlouvou.“
„S lidmi je to jako s rozpočtem: když se škrtá včas, není třeba poplachu.“
„A když se škrtá moc, nezbude ani na kytici. Pak mi píšou, jestli umím digitálně přidat květiny i vzpomínky.“
„Vzpomenout si je levnější než soud. Ale dobře, někdy navrhnu smír a koupím si cestou domů tulipány na usmířenou sám se sebou.“
„Já si cestou domů vyvolám snímky a zjistím, že jsem celou dobu držel aparát trochu nakřivo. Štěstí to snese, paragrafy hůř.“
„Paragrafy nemají pravý úhel, jen termíny. Štěstí má aspoň tu chvíli, než se vypne blesk.“
„Až se ty dveře otevřou, já poběžím na radnici, vy na soud?“
„Dneska výjimečně ne. Dneska na dort. Smlouvy i sliby se čtou líp, když je člověk ovlivněn cukrem, zkuste to taky.“
„Dohodnuto: já si dám Sachr, a když mi spadne na košili, vy mi na to napíšete klauzuli.“
„Platí — a vy mi za to pošlete fotku, jak se směju jako někdo, kdo na chvíli nic neřeší.“
