Zelený traktor - napsala Tereza Selingerová

Pomalu se blížil konec prázdnin a teplo letních dnů ustupovalo. Náš poslední týden jsme chtěli strávit s dědou. Je to usměvavý fešák a strůjce skvělých nápadů. Zažili jsme s ním spoustu věcí a o zábavu s ním je vždy postaráno. I jeho obrovsky dům je jakou si mozaikou jeho osobnosti. Trofeje divoké zvěře na zdech nebo sbírka starožitných hodin.
Jedním z poznávacích znaků mého dědy je však jeho traktor. Žádné zařízení si nehýčká tak moc, jako svého malého zeleného oře. Ten je sice poznamenaný časem a nevoní zrovna nejlíp, jeho tažné síle se však nic nevyrovná.

Zlatý dukát - napsala Tereza Selingerová

Utíkal muž s hromadou dukátů v rukách. 

Těžko se brodil hlubokou řekou, až po kolena byl ponořen. V tu viděl záblesk dalších zlatých mincí na samém dně řeky. 

Předehnul se, aby mohl další do své hromádky přidat, a tu všechny vysypal do vody. 

Velký proud odnesl všechno zlato pryč.

Poučení: Kdo chce vše, nemá nic.

Písnička ve vaně - napsala Tereza Selingerová

Ta písnička mě vždy vrátí do minulosti. K horké vaně a k prvnímu telefonu, který jsem kdy dostala. Starý tlačítkový Huawei mobil, na něm byla jediná písnička: Narcotic od Liquido. Ta vždy hrála neustále dokolečka, zatímco jsem se nahřívala v horké vodě. V tu chvíli neexistoval svět. Byla to jen bílá místnost, stará vana a spousta pěny, pod kterou bylo schované mé tělo. 

Vzpomínám si i na úsměv mé maminky, které tenhle rituál přišel roztomile směšný. 

Reklamace brýlí - napsaly Tereza Selingerová, Marc Ezzeddine a Lota Šimončič

Electro servis

“Dobrý den, potřeboval bych pomoct opravit brejle, jsou nejnovější model a nerad bych o ně přišel jenom kvůli takové blbosti. Nemám tucha jestli mi stím pomůžete, ale čočky to má, takže by to neměl být až takový problém ne? Bydlím kousek odtud a je to krizovka. Ježíš, kalhoty mam zasrany. To sorry, kdybych to věděl tak se převleču ale jak říkám, krizovka.”

Nebezpečný můstek - napsala Tereza Selingerová

Ten rok mi mohlo být nejspíš dvanáct. Celý den probíhal skvěle. S rodinou jsme obešli každou památku, kterou jsme v historickém městě Dubrovník mohli najít. Vydatným obědem jsme pak ukončili celou výpravu a rozhodli jsme se vyrazit zpět do Trpanje, kde jsme měli pronajatý apartmán. Postupně jsme se vymanili z úzkých uliček města a ocitli jsme se na malém kamenném molu, kde kolem dokola byli přiražené lodě různých velikostí. Většina z nich se právě věnovala převozu turistů z ostrova na ostrov. 

Vyprávění v DU formě - napsaly Tereza Selingerová, Veronika Flora, Hana Procházková, Lota Šimončič a Bára Smýkalová

Kocour
Vzbudíš se na tvrdé posteli, otevřeš oči do mlhavého rána a nemůžeš si vybavit, kde jsi. Cítíš jak po tobě něco šlape. Jsou to jemné kroky, ale mají váhu. To tě donutilo otevřít oči aby jsi zjistil, kdo ti ruší tak požehnaný spánek. Pachatel ti kouká přímo do očí. Zelené duhovky skoro zakrytými černými kruhy. Očividně tě chlupatý přítel rád vidí, ty z něho však nejsi zrovna nadšený. Líná neskutečně a jeho chlupy už se dávno dostaly na tvé povlečení a pár i do tvé pusy.