Jedním z poznávacích znaků mého dědy je však jeho traktor. Žádné zařízení si nehýčká tak moc, jako svého malého zeleného oře. Ten je sice poznamenaný časem a nevoní zrovna nejlíp, jeho tažné síle se však nic nevyrovná. Kanystr dieselu naředěný řepkovým olejem je skvělou stravou pro tenhle nesmrtelný stroj. Je to pýcha jeho rodiny a on se o něj staral jako by mu na tom závisel život. Často nám povídal jak ho na něm jako malého vozili.
Znělo to jako skvělý zážitek každým rokem jsme se ho snažili přemluvit, aby nás vzal na projížďku. Vždy s ním byla těžká domluva. Letos se na nás však jenom podíval, usmál se a řekl: “Tak nasedejte”. Dováděli jsme jako bláznivé. Samozřejmě jsme dostali instrukce: “Hlavně mi nešahejte na páku. A na pedály už vůbec ne!” (více přímé řeči pro instrukce), jak se k zelenému pokladu chovat a co určitě na něm nedělat. A když jsme se uvelebili do kožených sedaček, starý motor zakuckal a vyrazili jsme na obhlídku. Dělal nám průvodce jeho domovinou a nevynechal žádné detaily ani zajímavosti. (Konkrétní detaily)
Rychlostí lehkého poklusu jsme si to štrádovali po strnitém poli a obhlíželi krásy přírody. Urostlý strom který má “alespoň sto let”, nebo skromnou kapličku, jež stála na kopci a značila konec vesnice.( konkrétní detail). Ta na sebe nenechala čekat a poslala nám jelena. S jistotou překonával vzdálenost mezi námi. Parohy měl obrovské a vypadal, že je nejspíš brzy použije proti zelené bestii, která mu ruší odpolední klid svým kuckáním a smradem.
Po chvíli si toho všiml děda v bočním zrcátku. Odmítal možnost, že by se mělo něco stát jeho traktoru a šlápl na plyn. Motor zařval a se všemi to neuvěřitelně cuklo. Děda strhl volant do prava. Traktor se otočil skoro na místě. Teď jsme našemu pronásledovateli koukali přímo do očí a rozjeli se nebezpečnou rychlosti proti němu. Jelen si to na poslední chvíli rozmyslel a utekl pryč.
Když jsme dojeli zpět, s traktorem už to nepříjemně škubalo a nakonec se úplně zastavil. Děda tušil, že to traktor nejspíš nerozdejchá. Povzdechl si a usmál se na nás. Popohnal nás dovnitř aby jsme se šli umýt a nachystali do postele, mezitím co pomalu prohlížel traktor. Když jsme ten večer leželi v posteli, povídali jsme si o tom jelenovi a že je škoda, že se traktor rozbil. Už už jsme skoro spali, když jsme uslyšeli rachot. Byl venku a poměrně blízko. A jakmile jsme vykoukli z okna, rozesmáli jsme se. Venku totiž jezdil děda na traktoru. Jezdil dokolečka kolem většího záhonu na svém oři a radoval se, že vstal z mrtvých. Radoval se tak nahlas, že to věděla celá vesnice. Ten den byl náš nejlepší den z celého života.
