„Doneste si zítra žížalu,“ zněl domácí úkol našeho pana učitele.
Nelíbilo se mi to, přiznávám. To jsem si ale ještě plně neuvědomovala, jak strašné to doopravdy bude.
Teď ji vidím před sebou.
Mrtvá žížala vypadá jako tenká hnědá čára. Leží na stejnobarevné podložce a má v sobě zapícháno několik špendlíků. Rychle odvrátím zrak: „Nechutné.“
Na první pohled mě zaujmou její semenné váčky, které vypadají jako bílé kuličky.