V dějinách literatury existují díla, která překračují hranice svého žánru a času. Jsou to knihy, které se stávají katalyzátorem společenských změn, provokují hluboké diskuse a inspirují generace. Dílo dokazuje, že literatura má moc měnit svět.
Mezi takové texty se nepochybně řadí „Chaloupka strýčka Toma“ od
Harriet Beecher Stoweové. Tento román, poprvé vydaný roku 1852, není jen literární klasikou, ale také skutečným nástrojem společenské revoluce. Kniha, která svým obsahem otevřela oči milionům lidí po celém světě, hrála klíčovou roli v boji za zrušení otroctví – a tím i v proměně americké společnosti.
Harriet, hluboce věřící abolicionistka, využila svého literárního talentu k tomu, aby prostřednictvím příběhu strýčka Toma a jeho spolutrpitelů podala svědectví o nelidskosti otrokářského systému. Stoweová čerpala z vlastních zkušeností – jako obyvatelka Spojených států amerických měla možnost pozorovat nejen kontrasty života na Severu a Jihu, ale i dopady rasového útlaku. Chaloupka strýčka Toma však není pouhým popisem – je obžalobou proti nespravedlnosti, prohlášením, že otroctví je zlo, které musí být zastaveno.
Na nejzápadnějším cípu Afriky je země kontrastů – Senegal. Od pulzujícího Dakaru, plného barev a životní energie, přes u Lagunu de la Somone a ostrov Gorée, až po poušť Lompoul se střídají vůně oceánu s kořeněnou vůní místních tržišť. Je to země, kde africké rytmy mění zvuky velkoměsta a pouštní písek vyhání bujnou vegetaci. Země, kde řady baobabů cloní proti zapadajícímu slunci. 
Je poslední srpnový den a já se vydávám na cestu do Dolních Kounic, malebného městečka na jižní Moravě. Mým cílem je klášter Rosa coeli, jehož jméno v překladu znamená Růže nebes.
