Jakmile vlak s hlasitým skřípěním zastavil na nástupišti, doběhla zadýchaná Jana. Spicha u pokladen nestihla. Zaspala. Ale Zuzku, Janinu kolegyni, jsem při čekání na domluveném místě nemohla nepoznat, přestože jsem ji znala jen z Janina vyprávění. Vášnivá čtenářka zopakovala Jana několikrát, když jsme plánovaly dnešní časně letní výpravu do brdských lesů. Zuzčin vzhled i chování dokonale odpovídaly mojí představě. Tlustá skla brýlí skrývala unavené oči, schoulená ramena dávala tušit, že se na lidmi přeplněném nástupišti necítí dobře a v rukou svírala rozečtenou knihu. Několik vteřin si soustředěně prohlížela mou plátěnou tašku s botanickým znázorněním kopřivy, než ke mně přistoupila. Nebylo pochyb, že jí se zase Jana zmínila o mé lásce k léčivým bylinkám, jejich sběru, sušení a přípravě odvarů a výluhů.
