Kapre diem - napsal Martin Uhlíř

„Honem z vody.“
„Ale já ještě nechci.“
„Neschovávej se. Podívej se na tu rodinku, už se tě nemůžou dočkat.“
„Ale mně se nechce, tuším, že to nedopadne dobře.“
„Prosím tě, jsou svátky klidu a míru. Všichni se usmívají, co by se ti tak mohlo stát?“
„No, je mi divný, že z kamarádů, pro které jste přišel, se zatím nikdo nevrátil zpátky.“

O lvíčatech, jestřábovi a dalších zvířatech - napsal Martin Uhlíř

„To bolí, proč mě koušete do krve?“ zavrčel lvíček na své dva mladší sourozence. „Nebuď bábovka, do večera to přejde.“ rozesmál se ten prostřední.
Lvíčata si hrála ve stínu stromu na skrytém plácku mezi skalami, bylo to jejich tajné místo, chránily ho strmé skály a propast, měl jen jeden úzký vchod mezi balvany. Máma lvice před chvílí odešla na lov a mláďata se nebála, nechala je tu samotné už tolikrát a už dávno je naučila, aby nechodila blízko ke kraji.
Lvíčci si bezstarostně hrála až do chvíle, kdy ticho rozřízlo hluboké zabručení. Všechna lvíčata ztuhla. Věděla, že přichází něco nebezpečného, a že nebudou mít kam utéct.
Z výšky vše pozoroval starý jestřáb, moudrý strážce okolních lesů. Spatřil, že k plácku se štěrbinou blíží medvěd. Jestřáb slétl níž, aby lvíčata varoval: 
„Kde máte rodiče? Blíží se sem medvěd.“
„Tatínka nemáme, ulovili ho lidé a maminka je na lovu,“ vzlyklo nejmenší mládě.

Nejpodivnější člen domácnosti - napsal Martin Uhlíř

Stačí, když se nás podívá a my zapomeneme na všechny starosti. Mluvím o nejmladším členovi naší domácnosti. Je to mladá slečna. I když v naší domácnosti i po jejím příchodu před pár lety stále převažuje mužský element, manželka je ráda, že má konečně spojence stejného genderu, řečeno dnešním newspeakem.
Ale nové šaty spolu nikdy nezkonzultují, ani žádná dívčí či ženská tajemství. 

Je to totiž kočka, říkáme ji Ottie. 

JAKO LVI – napsal Martin Uhlíř

„Nevěřícně jsme zírali na kolonu tanků pod námi. V té naší slepé ulici, kde jinak nikdy nebyl žádný provoz. Ten šílený rachot nás chvíli před tím přinutil vyběhnout na balkon,“ začala vzpomínat mamka, když jsem se ji zeptal na srpen 1968. „Táta zapnul rádio a já mu řekla: ,Tati, ty si opravdu myslíš, že budou v noci v rádiu hlásit tak okrajovou věc, že do naší ulice cestou na cvičení zabloudili nějaký vojáci?‘ A za chvíli se ozvalo: „Vážení posluchači, zůstaňte u svých přijímačů, za chvíli budeme vysílat mimořádně důležitou zprávu“.

Prozření vojína Nikolaje - napsal Martin Uhlíř

Noc z 20. na 21. srpna 1968. Úzká slepá ulice v jednom městě ve středu Evropy.

Krucinál, proč ta ženská tak řve?! Je mi jasný, že ten bordel, co tu teď děláme, pro ty lidi tady není nic příjemnýho. Ale já si to nevymyslel jet v noci přes město. Ta Gertruda to už ale přehání. Ani jí není rozumět, jaká je tu ozvěna. Největší rachot byl před hodinou, když jsme sem najížděli, proč, kurva, ty vepředu nejedou, asi technickej problém. Když byla blíž, zahlíd jsem ji přes okýnko, je trochu podobná té mé.