Vzpoura strojů - napsala Michaela Pacas

Když jsme se s kamarádkou bavily o svých zážitcích v posledních letech, tak v prvé řadě mě napadl jeden z nejintenzivnějších a zároveň nejkrásnějších, a to bylo narození mých dcer. Další krásné zážitky byly při cestování. Vryté do paměti mám například plavání s delfíny nebo safari v Africe, kdy jsme pozorovali zvířata v jejich přirozeném prostředí. Ovšem jeden z posledních zážitků, které ve mě probudil snad veškeré emoce, na které pomyslíte, tak ty ve mě vzbudila vzpoura strojů v naší domácnosti… Začalo to tím, že při dlouhém sezení vždy začala blikat světla. Člověka to hned zvedlo ze židle, probralo z jeho snění a donutilo jít zase něco dělat a to dřív než se přiblíží večer a budeme muset nahnat děti do jejich postýlek. Další stávka spotřebiče přišla hned poté.

Noc s důležitým úkolem - napsala Michaela Pacas

Hurá, děti už spí!
Šel pomalu a potichu. Našlapával po celé délce jejich domu. Jediným jeho úkolem momentálně bylo nevzbudit děti. Ještě je brzy jim vzít tu radost a jiskry z jejich očí, říká si. Teď rychle dostat stromeček do obývacího pokoje a z půdy sundat vánoční ozdoby. 

Jaká barva bude vládnout Štědrému večeru letos? 

Nakonec vyhrává červená a zelená. Muž se ženou zdobí strom, který je již ve stojanu. Strom, který je skoro až do stropu. Začínají světýlky, která žádnému vánočnímu stromku nesmí chybět, poté následují ozdoby a zakončují to rudou hvězdičkou na špici jedle. Ta vůně jehličí umocňuje vánoční atmosféru a připomíná, že po roce jsou tady opět Vánoce. 

Rodiče zhodnotí svoje dílo a mlčky se na sebe podívají a obejmou se. Beze slov odchází ulehnout do postele a nemůžou se dočkat rána, až se probudí jejich děti a stromeček uvidí. Až uslyší ten upřímný dětský smích a uvidí tu nekonečnou radost v jejich očích.

Dobře babi - napsala Michaela Pacas

„Ahoj babi, už jsem tady.“
„Ahoj, už tě vyhlížím, jedl jsi?“
„Ano, jedl.“
„Dobře, a kolik si dáš knedlíků?“
„Babi, já jsem říkal, že jsem jedl.“
„No tak ti nandám jen 2, to je jako nic.“
„Dobře teda. Děkuji moc. Babi, to jsou ale 4 knedlíky.“
„Ty jsou jen malinké, to sníš.“
„Děkuji moc, bylo to moc dobré.“
„No vidíš, že jsi to snědl! Jsem ti říkala, že je to malá porce. Dáš si ještě zmrzlinu?“
„Ne, jsem už fakt plný.“
„Ale já už jsem jí dala do poháru, to se jinak rozteče.“
„Dobře, tak trochu si dám.“