Půst - napsala Sabina Prisender

8.30
Vstávám.
Krásná doba na vstávání, speciálně v zimě. Pracovní zpĕvavé radosti mám až odpoledne. Pro žaludek výhodné, šance na dodržení se zvyšuje. Hlava nebolí, noc byla spavá, navzdory úplňku. Dnes to zvládnu, určitě.

10.15
Z postele přehazuji televizní stanice. Hledám zprávy. Když budou o válkách a o utrpení, a to budou, žaludek se trochu stáhne, obvykle to pomáhá.
Bohužel, všude se vaří. A to máme před Velikonocemi, a na mém oblíbeném rádiu Klasik v koupelně se všichni postí tak zuřivĕ, až jim ujíždí tóny. Jen aby neujíždĕly dnes i mnĕ, máme před soutěží. Pro jistotu chystám náhradní program, kdyby hlas slábl, zastoupí mĕ Péťa a Vlk, nedá se nic dĕlat.
Ještě vyžehlit pĕt košil, večer nebudu mít sílu.

Párty s hyenou - napsal Martin Paruch

„Pilot vás bude čekat venku,“ řekl úředník za přepážkou v botswanském Maunu. Ukázal rukou k runwayi. Letiště bylo kapesní a jeho gesto v pohodě nahradilo orientační cedule s modrobílými nápisy.

Letadlo byl o něco menší než auto, kterým jsme před chvílí přijeli. A víc než raketoplán připomínalo Velorex, kterému při jedné z mnoha technických kontrol omylem přimontovali křídla.

„I’m your pilot,“ řekla mladá lehce rozesmátá dívka v modrém stejnokroji.

SKLEPY - napsal Martin Paruch

„Stejně se budeš bát, srabe,“ řekl Mirek pohrdlivě. „Utečeš hned od dveří.“ „Ty sám seš srab,“ vyhrkl Milan. „A taky lhář. Myslíš, že ti někdo věří, že jsi tam dole byl sám o půlnoci? To zrovna!,“ rozhlédl se po ostatních. Většina se tvářila neurčitě. Jen Jenda se šklebil. Byl mladší o dva roky. Věděl, že v téhle klučičí partě to takhle chodí. Dva kohouti na jednom smetišti! Mirek a Milan. Jenda netoužil partu vést, ale měl pro jejich soupeření pochopení.

CHYBÍŠ MI - napsala Michaela Čápová

„Hynku,“ volám svému bratrovi, „musíš přijet, máma je na tom špatně. Už mně ani nepoznává. Říká mi Hynečku a chce domů.“
„Ségra, neblbni, nemůžu, jsem přece v Norsku. Vzala sis prášky? Minulý týden jsem mluvil s doktorkou, prý je všechno v normě. Jo, a ten můj projekt postupuje dobře, jestli to půjde podle plánu, za měsíc jsem zpátky,“ odpoví mi dílem znuděně a trochu naštvaně bratr, přičemž já začínám panikařit.