Půst - napsala Sabina Prisender

8.30
Vstávám.
Krásná doba na vstávání, speciálně v zimě. Pracovní zpĕvavé radosti mám až odpoledne. Pro žaludek výhodné, šance na dodržení se zvyšuje. Hlava nebolí, noc byla spavá, navzdory úplňku. Dnes to zvládnu, určitě.

10.15
Z postele přehazuji televizní stanice. Hledám zprávy. Když budou o válkách a o utrpení, a to budou, žaludek se trochu stáhne, obvykle to pomáhá.
Bohužel, všude se vaří. A to máme před Velikonocemi, a na mém oblíbeném rádiu Klasik v koupelně se všichni postí tak zuřivĕ, až jim ujíždí tóny. Jen aby neujíždĕly dnes i mnĕ, máme před soutěží. Pro jistotu chystám náhradní program, kdyby hlas slábl, zastoupí mĕ Péťa a Vlk, nedá se nic dĕlat.
Ještě vyžehlit pĕt košil, večer nebudu mít sílu.

PROZŘENÍ - napsala Edita Dvořáková

Už několik dní za sebou vídávám na ulici zvláštního muže. Nosí klobouk posazený do očí 

a má intenzivní pohled, který mi není příjemný. Bojím se dívat jeho směrem. Občas se naše oči střetnou. Mám pocit, že jsem ho už někde viděla. Možná to je nějaký herec? Nebo hledaný vrah z krimi zpráv? Ne, to určitě nebude on. Mohl by to být někdo z bývalých kolegů, občas zapomínám na lidi, které jsem dlouho neviděla. A ještě zvláštnější, než onen muž, je pocit jakési osudovosti který mě k němu táhne, i když jde o naprosto cizího člověka.

Ve sklepě - napsala Zdena Součková

Ukázka z detektivky:
Hlavní hrdinka Karolína má nejlepšího kamaráda Bedřicha, který je na chlapy. Seznámí Karolínu s Kamilem a začnou se dít různé podezřelé věci. 

Kamil často chodí za sousedkou Marií a něco tají. A není to jenom nevěra...

„No já teda do toho sklepa určitě nepůjdu,“ otřesu se odporem jenom při tom pomyšlení.

ITALIÁNO S HOŘČICÍ - NAPSAL JIŘÍ WILSON NĚMEC

Docela slušně jsem se ubytoval v penzionu a vyrazil na obhlídku okolí oživit paměť. Věnec domů obklopujících střed obce se hned za první zatáčkou bortil na osamělá stavení a jedna z cest směřovala dolů k řece. Zamířil jsem k ní. 

Po chvíli jsem zahlédl dům, který jsem si nepamatoval. Obchod smíšeným zbožím. V  nájmu v ní hospodařila paní Jana Chytrá. To jsem četl na ceduli venku. 

„Tak Chytrá,“ říkal jsem si, bral košík a vplul mezi regály nevelké samoobsluhy.