Zobrazují se příspěvky se štítkemEma Zděradičková. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemEma Zděradičková. Zobrazit všechny příspěvky
11. dubna 2026
Strasti schovaného strašidla - napsala Ema Zděradičková
Uvelebila jsem se ve vykotlané díře po spadlém smrku. Za chvíli budou vycházet! Všechno na bojovku je připraveno – svíčky, truhlice se sladkostmi... teď je jen na mně, abych je pořádně postrašila! V jámě bylo vlhko. Mezi zbytky kořenů jsem cítila mokrou hlínu a huňatý mech. Opřela jsem se o stěnu zeminy a do nosu se mi dostala jeho pronikavá vůně. Pořádně jsem nasála tu pravou podvečerní lesní atmosféru. Všude okolo byl klid.
20. března 2026
Školní třída - napsaly Lenka Pěkná a Ema Zděradičková
Každý den, od té doby, co mně přinesli z květinářství, jsem stával na okenním parapetu. Na dlouhé plastové desce lemující obrovská okna do školní třídy. Vcelku jsem si nemohl stěžovat. Měl jsem místo hezky uprostřed. Odtud jsem viděl jak na zelenou tabuli, tak na nástěnky s pestrobarevnými obrázky. Stejně jsem mohl pozorovat i to, co se děje u každého školního stolečku. Od katedry až úplně na druhou stranu. Ať už děti zrovna pozorně poslouchaly nebo zlobily o přestávce.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

