Dlouhá noc - napsala Marta Kroisová

V noci je školní budova děsivým místem. To jsem si mohla ověřit, když jsme v šesté třídě přespávali na Halloween v naší učebně.

Z celkem milého zelenožlutého prostředí se stala šedá místnost s obrovskými okny, kterými prosvítala světla z ulice a házela zvláštní stíny. 

Celou noc jste slyšeli jen šustění zapnutých spacáků, které nahradily školní lavice, sem tam nějaké heknutí spolužáka, když se obracel na druhý bok a hlasité cvakání starého radiátoru.

Ten jsme se spolusedící opravdu nesnášely. Seděly jsme totiž přímo vedle něj a vždy když jsme se o něj omylem opřely, tak nás spálil a bylo nám neustále vedro. 

Tu noc mi však teplo nebylo. Ba bych i řekla, že mi zmrzly prsty u nohou. Místnost byla tak studená, až se okna mlžila párou, vycházející z úst oddechujících žáčků.

Moc jsem si přála, aby ta dlouhá noc skončila. Nemohla jsem usnout, a tak jsem se koukala co za zajímavé stíny dopadá na zdi třídy. To jsem ale neměla děla, protože mne klikaté obrysy stromů akorát ještě více vyděsily.

Ladění světa - napsala Marta Kroisová

Byla jednou jedna pyšná kytara. Samou pýchou se kroutila: ,,Hraje na mě ráda, protože zním nejlépe na celém světě!” chlubila se strunám. 

,,Bez nás bys zpívat nemohla,” připomněly jí. 

,,To bych sice nemohla, ale stále jsem ta důležitější,” naparovala se dál kytara. “Vy se totiž brzy ošoupete a potom vás hned vymění za nové,” vysmívala se. 

,,Však ty se taky jednou ošoupeš a vymění tě za jinou! Stejně tě používá jenom, protože teď nemá na lepší,” zaskřípaly struny. 

To v kytaře silně zadunělo. 

Nákupní návyky - napsala Marta Kroisová

Můj strýc Jiří nás opět překvapil. Tatínek se většinou snaží svého bratra a jeho prazvláštní nákupní návyky bránit. Ale tentokrát to bylo moc i na něj. 

Jsme zvyklí, že si náš strýc doma hromadí nepotřebné předměty za tisíce korun, které v záchvěvu krátkodobé obsese zakoupil. Já si na to většinou nestěžuji, protože když chvíli počkám, až ho horečka přejde, je velká možnost, že si některý z těch předmětů smím přivlastnit.

Cigaretka - napsala Marta Kroisová

‚,Pani? Mladá pani? Kouříte?“
‚,Ne…“
,,No ale vy vypadáte jakože kouříte…víte co. Vy nemáte cigaretku anebo aspoň ňákej zapik?“
,,Nemam.“
,,A můžu vám čuchnout k dechu?“
,,Cože?! No to rozhodně ne!“
,, Jój. Ale ty fak vypadáš, že kouříš. Nemáš aspoň vapu?“
,,Ježiš…tak to jsem dnes opradu potřebovala! Uhni! Jede mi bus.“
,,Svině!“