O pravidlech psaní - připravil Vojtěch Polák

PORUŠOVÁNÍ PRAVIDEL
· Začátečník potřebuje získat zběhlost a rutinu.
· Veškerá očekávání, vzbuzená ve čtenáři musí být v díle uspokojena.
· Všechny otázky co si čtenář klade by měli být zodpovězeny.
· Pokud bude v příběhu zmíněna nějaká věc, mělo by být vysvětleno za jakým účelem tam je.

PRAVIDLA NESMÍ OMEZOVAT TVŮRČÍ ROZLET
· Estetická pravidla jsou pro umělce spíše nepřítelem než pomocníkem.

· Každý spisovatel si musí vypěstovat cit pro to, co funguje a proč.

  

Úderné první a poslední věty z oblíbených knih - připravila Nataša Richtrová

VĚTA PRVNÍ A POSLEDNÍ

První věta rozhoduje. Mnohdy je to totiž právě první věta, co u čtenáře rozhodne, zda mu kniha stojí za přečtení. V ideálním případě ho první věta či odstavec vtáhne do děje, nastíní atmosféru a nenápadně mu předvede, co od příběhu očekávat. První věta může být úplně banální. Čtenáře ani nenapadne, jaký příběh bude následovat. A nebo může už od začátku dávat jasně najevo, o čem se v knize píše. 

Literární esence - napsali Vojta Polák a Anežka Strnadová

Obraz

(krásné)
Špička štětce se dotkne nejprve palety, pak barvu přenese na bílé plátno. Slunce na něj dopadá přes zelené listí lípy a on, celou myslí zabrán do činnosti, přenáší na tkaninu letní výjev plný motýlů před sebou.
Anežka Strnadová

NOVÁ EXPOZICE - napsal Vojta Polák

Stoupám do strmého kopce, kde na mě čeká tajuplná zřícenina s krásným výhledem na západ Slunce. Cítím, jak mi těžknou plíce a nohy vypovídají službu, ale už jen pár kroků a jsem v cíli. Najdu si místo, kde je nejhezčí rozhled na celé okolí pod tím nemilosrdným krpálem. Za zády mi stojí ztrouchnivělé trosky hradu, ale moje pozornost je upřena na žlutooranžově zbarvené lesy podemnou.

,,Chachaa,“ zaraduju se. Hned co jsem vytáhl foťák, tak začalo Slunce zapadat za horizont. Pořídím pár snímků usínající hvězdy a pomalu se chystám k odchodu.
,,Krach, krach!“ Náhle ale zaslechnu podivné rány vycházející z útrob rozpadlého hradu. 

Reklamace - napsali Matyáš Souček, Simona Maňoušková a Vojtěch Polák

Ohnutá pacička

Dobrý den, potřebovala bych poslat do servisu brýle. Tady ta ohnutá pacička.
Ne, nespadly. No víte…já vám to teda řeknu. Mrcha!
Daniela…myslela jsem že je to nejlepší kmoška a ona mi přitom zahla s přítele. Chápete ještě v pondělí jsme, no víte co…
A v úterý se dozvím, že mi s nim, ta kurva zahejbá. A stará! Dvacet pět, o dva roky víc než mě! A když jí to vyčtu, ještě se do mě pustí. 

KOUZLO LESA - napsal Vojtěch Polák

Stojím uprostřed lesa. Slyším jak vítr proplouvá mezi větvemi stromů a hraje si s listím. Na zemi se ozývají burácivé ježčí kroky. Srnky si pomlaskávají nad spadanými žaludy. Přes nos mě náhle pleskne vůně zdravých hřibů odpočívajících ve svém podhoubí. Ochutnávám borůvky a ustrašené jahody skrývající se v keři. Sladká chuť se bije s kyselostí fialových obrů.

REKLAMACE BRÝLÍ - napsal Vojtěch Polák

,,Dobrý den, chtěl bych reklamovat brýle.“ Povídá starý horník. ,,Nemůžu si vaše brýle vynachválit. Po dlouhé době jsem si přečetl kolika ml horké vody si mám zalít ovesnou kaši ke snídani. Konečně to byla kaše a ne rozpitá polívka. S jistotou jsem si dokázal stisknout tlačítko do přízemí ve výtahu, když jsem odcházel na šichtu do dolů z naší bytovky. Dokonce jsem poznal i správné číslo domu své přítelkyně Blaženy, kde jsme spolu před pár dny prožili vášnivou noc plnou rozkoše. Aspoň doufám, že to byl Blažčin dům, protože si nepamatuju, že by tam jaktěživ měla tolik uhlí. Ale pravý důvod proč ty brýle chci reklamovat je, že se mi kamarádi spolukopáči posmívají, že vypadám jako krtek s velkými bulvami co je vždy ohromený ze sebemenšího nalezeného kamínku. Proto se vás chci zeptat, bylo by možné je vyměnit za bezkontaktní čočky?

OBĚD NEBUDE VE DVANÁCT - napsal Vojtěch Polák

,,Tak co bude? Hodiny odbíjí dvanáctou a já mám pořád prázdnou misku.“
,,To není možný. Já v ní taky pořád nic nemám.“
,,Kde se sakra ta panička loudá s naším obědem? Taky tak šilháš hlady jako já?“
,,To si piš. Můj žaludek se vlní jako vlny na moři.“

,,Hele, ale to je fakt divný. Dvacet minut pryč a v misce pořád žádná bašta. Že ty jsi se neudržel a zase jsi rozcupoval nějaký boty na chodbě?“

PRAVÝ TRAMP - napsal Vojtěch Polák

Slyšíte to taky? Tu otravnou melodii, kde se ozývá hbité brnkání na kytaru. Vrací mě to zpět do doby, kdy jsem s kamarády chodil tábořit. 

Za našich mladých let jsme byli opravdoví trampové. Ne jako ti dnešní padavky, co si na kempování pořizují to nejlepší vybavení. Pche! Nám stačili staré spacáky sešité záplatami, pár konzerv a kytara. 

Chybí mi ty časy, kdy jsme se na několik dní vypařili a procházeli naše krajiny křížem krážem. A každý večer jsme zakončili hraním na nástroje a zpěvem písní u táboráku.

BERUŠKA - napsal Vojtěch Polák

Určitě se divíte, který člen z mé rodiny se jmenuje po takovém drobném hmyzu se sedmi tečkami na zádech. Není to žádná přezdívka ani překlep. Beruška je babiččina fenka. Babička ji pořád chválí, jak se k ní hezky lísá, jak si hezky hraje v pelechu s hračkami a prosí, když má chuť na pamlsek. Nenechte se, ale mýlit jejím roztomilým jménem a chováním. I v takovém malém stvoření se skrývá kus čerta.

JAK VIDÍ TĚLOCVIKÁŘ SVOJI TĚLOCVIČNU - napsal Vojtěch Polák

Vcházím se svými žáky do zasmrádlého kvádru, kde není pořádný přístup k čerstvému vzduchu. Je to tu jako v malé Zoo. Když vejdu, tak vidím, jak se banda opičáků snaží vyškrábat na rozechvělé tyče, jakoby by na ně nahoře čekal lahodný pamlsek za odměnu. Vedle tyčí se houpou dlouhá rozdrbaná lana. Nikdo se po nich, ale neodváží vyšplhat, protože vypadají jako škrtiči číhající na svou kořist. Ze strany slyším, jak se chechtají hyeny. Právě zjistili, že pomocí dlouhé lavičky zavěšené za starobylé žebřiny mohou vyrobit rádoby skluzavku.

Chytlavé názvy pro horor, pohádku a zamilovaný román - napsaly Linda Hájková, Petra Petrlíková a Jana Venzlů

Zadání:
Píšete horor, pohádku a zamilovaný román. Rozhlédněte se a zapojte věci, co vidíte kolem sebe do pěkně chytlavého názvu.

Horor 

– Muž bez očí (Linda Hájková)

– Vražda pod lampou. Smrt hledej v pračce. Krvavé trní. (Petra Petrlíková)

– Prach pod postelí (Jana Venzlů)

– Postrachy z prázdné peněženky, Prst v zásuvce (Adéla Podrazká)

Co se přihodilo v Plzni - napsal Vojtěch Polák

Připozdívalo se. A já jsem bloudil s Martinem a Honzou v neznámém lese nedaleko Košutky. Po chvíli úmorného brodění se v moři spadaných větví jsme narazili na dokonalý spací plácek. Rozhrnuli jsme karimatky, na které jsme položili své spacáky. 

,,Tak ukažte co máte za dobroty, hoši!“ řekl Honza. Začali jsme prostírat zem, připomínající stůl pokrytý mechem, všelijakými salámy, tvrdými sýry a pečivem.