Kalamita - napsala Lucia Rimarčíková

Zaspala jsem. Rychle jsem se oblékla, popadla školní brašnu aktovku, otevřela dveře a sakra, v noci nasněžilo. Přebrodila jsem se sněhem závějí k nádraží. hlavní silnici. Klouzalo to. Nemotorně jsem se snažila stihnout vlak. Už jsem měla jenom pár metrů před nástupištěm nádražím, ale v tom vlak začal houkat, byl to signál, že za chvilku bude odjíždět. na nádraží. A tak jsem začala křičet na výpravčího: „Počkejte na mě! 

Everybody hurts - napsala Nguyen My Linh

Dříve jsem často chodil na karaoke, ale kvůli problémům se sluchem už jsem se této činnosti samozřejmě přestal věnovat. 

Můj otec zemřel v roce 2006. 

Dva týdny po jeho smrti jsem zašel na karaoke. Dostal jsem konkrétní písničku, kterou jsem měl problém dokončit, ale zvládl jsem to. 

Píseň? Byla to Everybody hurts od REM. Po zazpívání písničky jsem se rozhodl, že ji věnuji otci. Od té doby pokaždé když slyším tuto píseň, mám knedlík v krku a dostávám úzkosti.

PRAVÝ TRAMP - napsal Vojtěch Polák

Slyšíte to taky? Tu otravnou melodii, kde se ozývá hbité brnkání na kytaru. Vrací mě to zpět do doby, kdy jsem s kamarády chodil tábořit. 

Za našich mladých let jsme byli opravdoví trampové. Ne jako ti dnešní padavky, co si na kempování pořizují to nejlepší vybavení. Pche! Nám stačili staré spacáky sešité záplatami, pár konzerv a kytara. 

Chybí mi ty časy, kdy jsme se na několik dní vypařili a procházeli naše krajiny křížem krážem. A každý večer jsme zakončili hraním na nástroje a zpěvem písní u táboráku.

Země vzdálená - napsala Adéla Podrazká

Tato skladba mě vždy vrací zpět do dětství, když jsem byla na prvním stupni základky. Zvučná kombinace orchestru a elektrické kytary. Silné a nabité vokály.

Tehdy jsem měla tlačítkový telefon, věrnou Nokiu, a v něm jen pár písní, které mi tam dala máma. Všechny se mi líbily a moje oblíbená dodnes je Země vzdálená.