Kuklení - napsal Šimon Pravda

Video se scénkou natočil Milan Šteindler

„Psst, Otakare, usnuls nebo se ještě kuklíš?“
„Oooohhhhmmmm…“
„Hej, Otakare?“
„Jo, kuklim, vole, díky za optání, co chceš?“
„Néé nic. Já jen... mám tady strašnou tmu.“
„Hmm.“
„Héle, Otakare, může mít housenka klaustrofobii?“
„Co to meleš, Pavko? Běž se kuklit, ať to máme za sebou!“

Prase - napsala Bohdana Pufferová

A./ V první verzi pište dialog jako scénář hry bez uvozovacích vět.

To je ale prase !!
Jste vy normální? Pustit dvouleté dítě samotné na silnici?
Co se do toho vy vůbec pletete?
No paní je matka roku, že?
Hlídejte si ho příště.
Nic vám po tom není.

Těžký život II (jako rozhlasová hra) - napsal Michal Hejna

G: Občané, dnes si připomínáme slavné výročí dvaceti let od doby, kdy se můj otec ujal vlády nad ostrovem a odstartoval tak období prosperity…. nebývalé prosperity. Náš ostrov vzkvétá, ke vzteku a navzdory našim štvavým nepřátelům, méně úspěšných než my, kteří se snaží zakrývat své vnitřní problémy poukazováním na údajnou nelegitimitu naší vlády… Jo, to nezní špatně, ale chtělo by to formulovat ještě úderněji.

(zaklepání na dveře)

G: Vstupte…. Vítejte, doktore.

POHLAVNÍ RESET II (jako rozhlasová hra) - napsala Anna Vocelová

Joe: „Fakt to funguje! Co jsem nechtěl, nemám, co jsem si přál, mám! Nic se mi nevzdouvá v kalhotách, takže se můžu jít po probuzení vyčurat, aniž bych musela čekat, než se můj parťák pod peřinou probere ze snů.“

Tony: „No vidíš, takže reklama fakt nelže. Přesně v deset vypij reset.“

Joe: „No jo, konečně jsem se odhodlal, teda odhodlala.“

Raději umřít s ním než žít bez něj - napsala Jarka Rymešová

Kuchyň. Cinkání talířů a lžic. Zvuk nalévané polévky.
„Přidáš si ještě trochu, Ferdo?“
„Jo, babi, máš to dobrý.“
„To už se vážně nedá poslouchat. Kam se ten svět řítí? Copak já. Já už mám svý odžitý, ale vás mladejch je mi líto.“

„Co to zas do tebe vjelo, babi? Neříkali tohle náhodou už rodiče svým dětem snad od pravěku?“

Realita k popukání - napsala Míša Čápová

Ilustrace: Zuzana Smolová

Sylva (S) odhodlaně: „Mami, jsem těhotná. Nevím, co s tím. Patrik mi řekl, že to nechce.“

Máma (M) nevěřícně: „Cože? Je ti sedmnáct. A vlastně, počkej, kdo je Patrik? Já myslela, že chodíš s Romanem? Sylvo, Sylvo (káravě).“

S váhavě: „No víš, mami. Já chvíli chodila vlastně tak trochu s oběma. A pak se rozešla s Romanem. Nebavil mě.“

M nechápavě: „Nebavil? Vypadala jsi spokojeně. Čím tě nudil?“

S odsekne: „To je teď jedno. Podívej se na ty dvě čárky, ty jsou důležitější.“

M povzdechne: „Jo, to bych řekla. Kolik tedy tomu slavnýmu Patrikovi je?“  

Terapeutická skupina - napsala Míša Štěpánka Sedláčková

V místnosti zní šum rozhovoru scházejících se lidí. Vystoupí z něj ženský hlas.

Klára: „To je divné, je deset minut po páté, Karel ještě nikdy nepřišel pozdě.“

Ozve se zaklepání a otevírající se dveře.

Neznámý muž nezúčastněně: „Pan Novák už tuto terapeutickou skupinu bohužel nepovede, v pátek zemřel.“

Dveře se znovu zaklapnou a v místnosti nastane ticho.

CIGÁRA Příběh z prostředí rehabilitační léčebny - napsal Jiří Wilson Němec

Zní hudba, která pomalu zeslabuje.
Ozývá se zaklepání na dveře.

 
Ženský hlas - sestra: „Dobré odpoledne, pánové.“

Sborová – trochu na přeskáčku tříhlasová mužská odpověď: „Dobré odpoledne, sestři.“

 
Sestra: „Tak jaký byl oběd? Chutnalo vám? Pánové, vyvětrejte si tady. Máte tu jak v opičárně.“

 
Pavel: „Sestři, dyť je venku zima. Ráno byla jinovatka.“

Sestra: „Ráno! A teď jsou dvě odpoledne. A vůbec, jak to že nejste na rehabilitacích?“