 |
| Foto: Andreas Praefcke |
Zdá se jako ztělesnění vyváženosti bohatého uměleckého života, a zároveň klidných procházek po udržovaných městských parcích a zahradách. Vídeň je proslulá sbírkou mnoha muzeí a galerií. Majestátní secesní budovy nejsou jen pohlednou dominantou, ale především nabízejí širokou kulturní paletu. Mezi všemi těmito „paláci kultury“ se však nachází jeden, který se už pěkně dlouhou dobu pyšní titulem NEJ.
Jedná se o Vídeňské Židovské muzeum, které je nejstarším židovským muzeem na světě. Letos slaví 130 let od svého otevření v roce 1985. A právě proto, že je tak staré, pamatuje a dokáže zmapovat židovskou historii a stopu lépe než kdo jiný.
Aktuálně pořádá dvě výstavy, které určitě stojí za zmínku – jednou z nich je trvalá expozice nesoucí název Naše město!, která mapuje život židů v minulosti a ukazuje, jak se přes nevstřícnost rakouských poválečných politiků téměř zcela zničená židovská komunita dostala do dnešní skromné, ale živé podoby. Je to příběh imigrace: nejprve z východní a střední Evropy, poté z bývalého Sovětského svazu, zejména ze střední Asie. Ukazuje historii židovské komunity, od středověku až po šoa, a zkoumá toleranci k židům napříč minulostí.
Druhou velmi zajímavou instalací Židovského muzea je výstava nazvaná Black Jews, White Jews? On Skin Color and Prejudice neboli Černí židé, bílí židé – o barvě kůže a předsudcích, která se zabývá, jak už název vypovídá, rasismem, antisemitismem a různými formami diskriminace a násilí vůči lidem odlišné pleti, náboženství nebo vyznání. Ukazuje historické i současné problémy společnosti a nastavuje jí zrcadlo. Cílem výstavy je především ukázat, že všichni jsme lidé, bez rozdílu, jsme si rovni, a měli bychom se navzájem přijímat takoví, jací jsme.
Nevyhládlo vám trochu při tom čtení?
Lákadlo v podobě jídla má snad každá země a Vídeň samozřejmě není výjimkou, ba naopak je známá svou vybranou gastronomií. Je vyhlášená spoustou lahůdek, jakými jsou třeba telecí řízek s bramborovým salátem, noky, císařský trhanec nebo Sacher dort, který vymyslel Franz Sacher v pouhých šestnácti letech.
Pokud už jste však ochutnali všechny místní dobroty, či byste prostě raději zabrousili do „známějších vod“ a dali byste si na zub něco více „košer“, ráda bych vám nabídla ochutnávku či spíše malý výběr izraelsko-židovských podniků, které ve Vídni fungují již pár let, a kam můžete zajít na něco dobrého. Ve městě funguje několik skvělých restaurací, které mají v nabídce na co si jen vzpomenete – ať už máte velký hlad nebo jen chuť na dobrou svačinku po dobrodružném dni.
Prvním takovým podnikem je Mea Shearim Kosher restaurant, který se zaměřuje na všechno, co nesmí chybět v moderním ale zároveň tradičním košer jídelníčku. V menu najdete i mezinárodní jídla, připravovaná z „čistých“ surovin. Druhou restaurací je Bahur-Tov Kosher restaurant.
Co do výběru v menu si tyto dva podniky celkem konkurují, takže pokud se budete chtít stavit na jídlo, můžete si vybrat jednoduše podle toho, ke které restauraci jste blíž. Jedno se však Bahur-Tov musí nechat, je to jedna z nejstarších kosher restaurací ve Vídni. Nachází se na Taborstrasse, přímo v srdci židovské čtvrti, a hostí nejen místní a mezinárodní židovskou komunitu, ale je také oblíbenou volbou mezi běžnými Rakušany.
Pokud máte zrovna plný žaludek, ale láká vás šálek dobré kávy nebo zákusek po vydatném obědě, doporučuji navštívit Café Central. Pravda, nejedná se přímo o židovský podnik, ovšem je to legendární kavárna, která se, po jejím otevření v roce 1876 stala oblíbeným místem setkávání významných osobností, často židovského původu, jakými byli třeba Sigmund Freud, Leon Trotsky či Stefan Zweig. Interiér kavárny, zdobený nádhernými sloupy a vysokými stropy, navíc vytváří atmosféru sofistikované elegance a útulného „tepla domova“. Posezení u kávy či dortíku vás zde snadno může přenést zpět v čase, do doby, kdy se zde psala historie a rodily se velké myšlenky.
Na závěr mám pro vás pár tipů na zajímavá místa, která ve Vídni stojí za to navštívit. Určitě nelze vynechat Vídeňský ústřední hřbitov v secesním stylu. Pokud přicházíte nebo přijíždíte z centra, projděte první branou, kde se nachází vstup do břečťanem porostlé staré židovské části s řadou architektonických památníků, kde jsou pochovány mnohé slavné osobnosti, mimo jiné i už zmiňovaný otec moderní psychoanalýzy, Sigmund Freud. Dále pak třeba Arthur Schnitzler a Friedrich Torberg nebo Johann Strauss mladší i starší. Hřbitov navíc minulý rok oslavil 150 let od svého založení.
Samozřejmě je třeba zmínit a doporučit i návštěvu židovské čtvrti v centru města (cedule vás navedou, nebojte se, že byste se ztratili). Vídeňská židovská komunita je bohatá na historii sahající stovky let zpět – od prvního žida v Rakousku, Salomona, též zvaného Schlom, žijícího ve 12. století, přes umělce, lékaře a vědce, kteří formovali kulturu v 19. století, až do dnešní doby…
Nejvýznamnějším místem čtvrti je Judenplatz, kde dříve stála synagoga, která byla bohužel zničena roku 1420/21. Její základy dnes najdeme „pohřbené“ právě pod tímto krásným náměstím. Naneštěstí, jelikož se Židovská čtvrť nachází přímo v centru, je často terčem turistů, tudíž místo tradičních obchůdků zde vidíte spíše spousta obchodů s kýčovitými suvenýry, které nemají se Židy nic společného. Přesto si však čtvrť zachovává své kouzlo, které je jen třeba objevit.
Háčky k cestopisu Jasmin:
Vídeň se na první pohled tváří jako harmonické město hudby, estetiky a sladkých chutí. Pod uhlazeným povrchem se ale skrývají i příběhy rozdílů a napětí. Po staletí se tady formovala židovská komunita, která nikdy nebyla jednolitá. Ani kulturně, ani vzhledem. Otázka „bílých“ a „černých“ Židů, tedy barvy kůže, původu a s tím spojených předsudků možná rezonuje dodnes. Město, které dalo světu Freuda je zároveň místem, kde se potkávají různé podoby židovství a kde se znovu a znovu otevírá debata o tom, kdo je „náš“ a kdo zůstává „jiný“.
Vídeň – město s nejstarším Židovským muzeem na světě Černí židé, bílí židé. Nevím, jestli jsem toto spojení někdy slyšela. Jedná se o název aktuální výstavy ve vídeňském židovském muzeu. O rasismu a antisemitismu zároveň. O barvě kůže a předsudcích …na strasse.
Já jsem asi marnej, ale mně přijde ten původní začátek od Jasmin hezkej.
Háčky k cestopisu Jasmin:
Vídeň se na první pohled tváří jako harmonické město hudby, estetiky a sladkých chutí. Pod uhlazeným povrchem se ale skrývají i příběhy rozdílů a napětí. Po staletí se tady formovala židovská komunita, která nikdy nebyla jednolitá. Ani kulturně, ani vzhledem. Otázka „bílých“ a „černých“ Židů, tedy barvy kůže, původu a s tím spojených předsudků možná rezonuje dodnes. Město, které dalo světu Freuda je zároveň místem, kde se potkávají různé podoby židovství a kde se znovu a znovu otevírá debata o tom, kdo je „náš“ a kdo zůstává „jiný“.
Martin Paruch
Jana Venzlů
Do Vídně se dá jet za klasickou hudbou, sladkým Sacher dortem nebo za honosnými paláci ve stylu secese. Já jsem tam jela kvůli příběhům. Pod vídeňskou elegancí se totiž skrývá město, které si muselo projít bolestivým vyrovnáváním s vlastní minulostí. Právě židovská historie – dlouho vytěsňovaná – dnes patří k nejotevřeněji pojmenovaným kapitolám vídeňské identity. A není náhoda, že právě tady vzniklo nejstarší židovské muzeum na světě.
Věra Jelínková
Jan Smrčka
