V kavárně - napsala Zuzana Rybaříková

„Znáš ten pocit, že je ve tvém životě něco hrozně špatně?“ otočila se Bětka na svou přítelkyni Markétu, se kterou zrovna pila kávu ve své oblíbené kavárně.
„Mám před svatbou. V práci se mi daří. Neměla bych se tak cítit, ale … v poslední době jsem pořád nervózní a přecitlivělá. Mám strach. Často pláču, nebo se dojmu. Sama sebe? Vůbec to na mě nesedí.“ 

I teď se jí trochu třásla brada a Markéta ji instinktivně pohladila po ruce. Pohledem při tom šlehla po třetím hostu u stolu.

Pád královny - napsala Zuzana Rybaříková

Eliška se vrátila ze školy a odhodila batoh do kouta. 

Uff. Jako by z ní spadla veliká tíha. To špatné zůstalo za zavřenými dveřmi. Teď byla doma a všechen čas byl její. Rodiče se vrátí až večer. 

Jako kouzlem ji přitáhla obrazovka počítače. Zapnout monitor a potom bednu. 

Počítač se s uklidňujícím vrněním rozběhl. Zazářila úvodní obrazovka, aby vzápětí přenechala své místo ploše. Automaticky rozklikla ikonu prohlížeče. Už jenom chvilku, momentíček a bude moci zapomenout na tlustou Elišku Krátkou. 

Tam venku se zdálo, že její vzhled definuje všechno, čím je. Tady uvnitř na tom ani za mák nezáleželo. Tady byla Loreley, úspěšná vládkyně malé elfí říše, která se utěšeně rozrůstala.