Společnost Testis přeje příjemný zážitek - napsal Jan Bartel

Zaslechl jsem výstřel. Přede mnou padla k zemi žena s tričkem květinového vzoru a krev ji cákala z jednoho z květů.
“Stůjte!” zakřičel z druhé strany ulice kolemjdoucí. Ihned jsem vrthl do nejbližšího baráku.
Uvnitř byla vcelku tma, kterou probíjelo pouze pár fluorescentních světel, osvětlujících šedé zdi a o pár odstínů tmavější koberec. Nikde nestál žádný nábytek.
Neměl jsem ale čas přemýšlet nad prkotinama, ten cápek určitě zavolal fízly! Běžel jsem do další místnosti. Byla stejně šedá, jako předchozí.

Jednou - napsala Alice Bíbrová

Noah byl s maminkou v obchodě s elektronikou a každého zaujala jiná věc, takže Noah od maminky odběhl. Maminka na Noaha volala, ať se jde na něco podívat, ale chlapec se jí někam ztratil a najednou nebyl. Začala ho snánět, všude se ohlížela a chvíli po tom se rozplakala. Netušila, že Noaha vtáhl do svých spárů Internet a že byl desetiletý Noah najednou úplně sám ve světě, co vypadal jako ulice s obchody, ale rozhodně tomu tak nebylo.
Procitl, a jako by se cítil větší, silnější, dospělejší a taky to tak bylo.

Jste přátelé? 友達 です か [tomodači des ka] - napsala Rebecca Rzymanková

,,Tak vidíš, Rumiko, má lásko. Já ti říkal, že to tak bude lepší...” A asi také bylo. 

Dva roky uplynuly jako pouhá myšlenka a skoro nic se nezměnilo. Hitem dvou dekád nebyl nikdo jiný než Miki Matsubara se svojí ‘Stay With Me’ a mnoho lidí všemožných vrstev přitahovaly kluby či taje internetu. Ale i když se slova písně rozléhala i v jeho menším ponurém pokoji, Satoshi nebyl s to se nechat unášet.
Nebylo proč. Povýšení se neblížilo, doma na něj nikdo nečekal a jedinou jistotou bylo pracovní vyčerpání. Kdy měl naposledy volno? Nedokázal si vzpomenout. A přes veškerou snahu nespadnout hlouběji do propasti melancholie a deprese, jednou nohou už tam byl.

,,Jaké jsou možnosti, že se někdy změníš?” 

Nezmění. 

,,A co děti?” 

Nezůstanou u něj. 

,,Měl bys říct šéfovi, ať ti zvýší plat.” 

Pád královny - napsala Zuzana Rybaříková

Eliška se vrátila ze školy a odhodila batoh do kouta. 

Uff. Jako by z ní spadla veliká tíha. To špatné zůstalo za zavřenými dveřmi. Teď byla doma a všechen čas byl její. Rodiče se vrátí až večer. 

Jako kouzlem ji přitáhla obrazovka počítače. Zapnout monitor a potom bednu. 

Počítač se s uklidňujícím vrněním rozběhl. Zazářila úvodní obrazovka, aby vzápětí přenechala své místo ploše. Automaticky rozklikla ikonu prohlížeče. Už jenom chvilku, momentíček a bude moci zapomenout na tlustou Elišku Krátkou. 

Tam venku se zdálo, že její vzhled definuje všechno, čím je. Tady uvnitř na tom ani za mák nezáleželo. Tady byla Loreley, úspěšná vládkyně malé elfí říše, která se utěšeně rozrůstala.

Digi-Damoklův meč - napsala Gabriela Lichá

„Fany Jeřábková, brzy tě čeká bolestivá rána, to mi věř.“
Františka zírala na nový instagramový příspěvek Přiznání gymplu s otevřenou pusou. 

Nikomu přece nic zlého neprovedla. Zvedla oči od mobilu a podívala se na pár studentů u skříněk, kteří se na ni pátravě dívali, pak ale rychle sklonili hlavy. 

„Fany!“ chodbou se k ní řítili Ben a Zina. 

„Četla jsi nové přiznání?“ zeptal se Ben s obavami v hlase. 

„Jó, ale víš, jak to je. Nemůžeš brát všechno vážně,“ mávla nenuceně rukou navzdory tomu, že se jí úzkostí svíral žaludek. 

Přítel na telefonu - napsala Bohdana Pufferová

„Pozor, pozor, z cesty.“ 

Do haly se řítí policajti. Letím k nástupišti a z dálky vidím hlouček lidí, který obklopuje záchranáře. V kolejišti povědomý batoh. Batoh naší Nely. Nemůžu odtrhnout oči.
Ten den už nikdy nevymažu.

Odpoledne se Nela vypařila. To byl poslední dobou standart. „Sakra, kde vězí?“ Venku bude za chvíli tma jak v pytli. Už jsem čekal na hovor od mámy. Co jí zas budu říkat?