Šla Nanynka do zelí dvakrát jinak - napsala Anna Vocelová

Zadání: 

Inspirujte se písničkou Šla Nanynka do zelí a sepište příběh Nanynky v jiném žánru či stylu.

Rozsudek jménem republiky

Okresní soud Praha-východ rozhodl v hlavním líčení konaném dne 27. června 2024 samosoudkyní Mgr. Pavlou Nejchytřejší, takto:

Obžalovaná Anna B., narozena 16.5.1977, povoláním pěstitelka košťálové bio zeleniny, trvale bytem Mezi poli 425, Říčatany, 215 01
je vinna tím,

že

Krakonošův divadelní podzim - napsala Bohuna Kopřivová

Herecké výkony, které snesou srovnání s výkony profesionálů předních divadel.

Letos se konal již 54. ročník Krakonošova divadelního podzimu. Je to tradiční přehlídka venkovských divadelních souborů, vítězů z krajských přehlídek z celé republiky ve Vysokém nad Jizerou. Zúčastnit se mohou jen souboru z obcí do 5 tisíc obyvatel.

Lustigovi psavci roztáhli na Dobešce svá křídla - napsala Hana Hermanová

Když se řekne Dobeška, vybaví se většině lidí divadlo Sklep. Minulou sobotu však Dobešku zabralo osazenstvo, které míří do takříkajíc vyšších sfér. Jemnocitné duše by podotkly, že i na příslovečný černý, někdy i suterénní humor došlo. 

Zpěváci pro radost – napsala Hana Novotná

„Zpívat se naučí každý,“ říká Dana Houdková. „I ti, co si myslí, že to neumí.“

Přesvědčit jste se o tom mohli na vánočním koncertě sborů AsiHlasy a TakyHlasy.
V evangelickém kostele v Korunní ulici v Praze na Vinohradech se sešli sboristé z AsiHlasů a TakyHlasů, aby potěšili diváky melodiemi v aranžmá písničkářky a sbormistryně Dany Houdkové. Dana vede kurzy zpívání pro nezpěváky a říká: „Věřím, že když zpíváte srdcem, jde to samo. A moje poslání je ukazovat lidem, jak na to.“ Amatérští zpěváci z obou sborů jsou důkazem, že se jí poslání daří. Nespojuje je profese, zájmy nebo věk, ale radost z toho, co dokázali.

PSANÍ DÁVÁ KŘÍDLA - ZPRAVODAJ 2/2022

Milí přátelé psavci,

je na co se těšit.

V březnu nás čeká čtvrtá literární dílna na zámku. Novinkou je výuka scenáristiky, dramaturgie, střihu a základů dramatu. Učit nás bude sklepácká legenda Milan Šteidler. Je prý moc zvědavý, proč se zabýváme tvůrčím psaním a jaké žánry nás baví. Na Loučeni též dokončíme příběhy pro knihu o místním šlechtickém rodu. Sbírka povídek zachycuje přelom 19. a 20. století, kdy Thurn-Taxisové začali vyměňovat koně za automobily a kdy přivezli z Anglie jako první v Čechách nový sport - fotbal. 

Už se nemůžu dočkat, až se na Loučeni zase všichni sejdeme.

Dana 

---

Loučeň pro super-pokročilé

24. - 27. března 2022

3. literární dílna na zámku Loučeň na podzim 2021

Dokončíme knihu o Thurn-Taxisech a vyzkoušíme si psaní scénářů pod vedením režiséra a herce Milana Šteindlera.

PSANÍ DÁVÁ KŘÍDLA - ZPRAVODAJ 1/2022

Milí přátelé psavci,

přeju Vám šťastný nový rok 2022

Dělejte, co má smysl a přináší Vám radost. Obklopujte se lidmi, se kterými je Vám dobře. 

Otužujte se a moc nelenošte. 

Když je třeba, podejte pomocnou ruku. Objímejte svoje blízké. 

Prostě směrujte svou energii tam, kde to stojí za to. 

A buďte zdraví. 

To Vám přeju nejen v novém roce 2022 
Dana

Povedená pěstitelská výstava – napsal Jiří Wilson Němec

Stalo se již pravidlem, že s podzimními dny přichází do Žerotína i pěstitelská výstava. Ta letošní se konala minulou sobotu. Bylo znát, oproti minulým letům, že nabídka výpěstků není tak bohatá, jako dřív. Za to nemůže neochota pochlubit se úrodou, ale fakt, že úrody, a zvláště kvalitní, která by snesla kritické pohledy návštěvníků, prostě letos nebylo tolik. Tím spíše zaslouží uznání všichni, kteří svá jablíčka, hrušky, ořechy, hroznové víno a další plodiny přinesli. Barvy podzimu se ze zahrad a polí přelily na stoly sálu.

Jestli ovšem předchozí věty vyzněly tak, že letošní výstava byla chudá, tak to je omyl.

Psaní jako radost a potěcha versus řehole a utrpení - napsal Martin Tomášek

Příběhy do šuplíku

V dnešní době internetu si hodně lidí píše vlastní blog, kde si publikuje své články. Nebo lidé mají vlastní facebookové skupiny a tam - s větším či menším úspěchem - dělají totéž.
Když nepočítám svůj blog PŘÍBĚHY DO ŠUPLÍKU, kam jsem dával své povídky, nutno podotknout, že bez většího úspěchu se u mě toho moc nezměnilo ani po přesunu na sociální síť.
Souběžně jsem byl členem redakce malého časopisu, který se jmenoval HOKNA a vydával ho denní stacionář, kam jsem deset let jako vozíčkář chodil.