Jeden ibalgin proti nezastaviteľnému insektoizmu - napsal Lota Šimončič

Som hladný. Priťažko mi je hladať chuť na čokoľvek, keďže bývam 

v betónovej novostavbe. Tu všetko chutná ako betón. Dosť som si kedysi pochutnával na rôznych bohatých pokrmoch. Jedlách, čo varievala moja žena. Kým ma o ňu a o náš dom nepripravil hurikán. Musel som teda hľadať nové útočisko. Prázdne a chladné.

Vojdem do kuchyne. Prázdnej a chladnej, s malou špajzkou v rohu. 

A hľa, našiel som pochutinu! Plast jak by truhla plná zlata - na ňom červenobiela iluminácia - vifon. Tak vložil som ju do misky a pochutnával. Zvláštne, že nechutnala ako betón a aj teplá bola. Mňam. Plného a po dlhej dobe zahriateho mi zatvorila oči.

Bohové lásky, a.s. - napsala Martina Křížková

15. července ve středoevropské pobočce firmy Bohové lásky, a.s.:

„Daviiidée, docházejí mi jména. Něco tě napadá, kámo?“

Simon se vynořila nad přepážkou mezi stoly. Minutku ho pozorovala a hlavou jí prolétl verš: "…ukryt před světem za sluchátky milostné své smolí řádky…“ 

Jo jo na hodině angličtiny bych dostala dva puntíky, jeden za aliteraci a druhý za rým. Natáhla se a dotkla se Davidova sluchátka. 

„Poraď mi jméno, prosím,“ udělala na něj oči. 

„Koho píšeš, chlapa?“ 

David si sundal sluchátka. Bylo mu jasné, že chce spíš pauzu než poradit.
„Jaký jsi tam šoupla povolání?"
„Architekt.“
„Kristián nebo Quido,“ vypálil David.

Dementi – napsal Jiří Wilson Němec

Vypravěč a bulvární novinář se v hospodě náhodně setkají se starším mužem. Ten jim věrohodně vypráví, že v místní farmaceutické továrně, která za války patřila Hitlerovu osobnímu lékaři Morellovi, se vyráběly kyanidové kapsle pro sebevraždy esesáků a po válce byly sudy s nimi zakopány přímo v areálu fabriky. Tam leží, jako tikající bomba, dodnes.

Poté, co druhý den bulvární noviny otisknou alarmující zprávu o jedech pod fabrikou, ozve se novináři jiný pamětník, který chce uvést vše na pravou míru.