Devizový příslib - napsal Michael Ort

Ředitel Mikyška byl stranicky kontroverzní. Spolužák Kyncl měl jakousi přízeň v kapitalistickém zahraničí a pravidelně si podával žádost o devizový příslib (vysvětlení, o co jde, je nad rámec tohoto textu), s nímž musela souhlasit i škola.
Kyncl vzpomíná, jak se ozvalo hlášení: „Kyncl do ředitelny.“
Když tam došel, Kiš vzal do ruky žádost o příslib, zmačkal ji a hodil do koše. „Tak zase za rok, Kyncle,“ řekl – a bylo to.

Jak jsme Vránovi zavařili před plukovníkem - napsal Michael Ort

Miroslav Vránek v roce 1981 s 2.C

Na branné výchově se podávalo hlášení – jeden student očekával Vránu u katedry, a když vešel, zahlásil (v lepším případě zařval): „Soudruhu profesore, student Hadamovský. Třída je nastoupena v počtu patnáct, tři nepřítomni.“ A právě když měl jednou službu student Jiří Hadamovský, otevřely se dveře, ale v nich nestál Vrána, nýbrž jakýsi cizí, obtloustlý a obrýlený lampasák. Podle výložek plukovník. Had si promnul brýle, otočil se ke ztichlé třídě, potutelně se uchechtl a optal se: „CO to je?“
Vrána se tak pobavený být nezdál. „Hlášení!“
Had se skoro rozjařeně natahoval na špičky a zkoumal lampasákovy výložky. To již Vrána za lampasákem poskakoval, lomil rukama a naznačoval salutování. „Hlášení, soudruhu studente!“ zavelel již o poznání hlasitěji lampasák. „Soudruhu PODplukovníku, student Hadamovský. Třída je nastoupena v počtu patnáct, tři nepřítomni“. Vrána si oddechl.

Nevolníci - napsal Michael Ort

Na ruštinu byli studenti rozděleni na dvě poloviny. Ty se jmény od A-J měla profesorka Nerandžičová, K-Z profesorka Nevolová (přezdívaná Nevolnice nebo Twiggy). Zatímco první profesorka proslula svou benevolencí a vstřícností (měla čtyři děti), druhá naopak byla vyhlášená přísností a nekompromisností. Například diktát v jejím podání vypadal jednoduše: vzala nejbližší ruské noviny, vybrala článek a četla. Známky, zdá se, byly podle toho – do 10 chyb ještě jednička, do 20 dvojka, 30 chyb ještě slušná trojka apod.