Gympl - napsal Jiří Bek

Miroslav Vránek na chmelu

Kouzelné období života, kdy hodně věcí bylo poprvé. První holka, první cigareta (ne tráva), první opilost a první kocovina, první džíny, poprvé dlouhé vlasy, řidičák. To vše v oparu blahé naivity, nevědomosti, bezstarostnosti (nepočítám-li permanentní starost, kde nám nalejí, když nám ještě není osmnáct) a nezodpovědnosti.
Na gympl jsme nastupovali jako děti a končili jako plnoletí, často poněkud vzpurní, o několik centimetrů vyšší a několik kilogramů těžší, s odhodláním, že teď to rozštípneme a všem ukážeme. I když doba husákovské normalizace koncem sedmdesátých let nebyla příliš vlídným obdobím, léta dospívání vše negativní kolem přebila a odsunula do pozadí. Když vznikla Charta 77, prožívali jsme i první náznaky naděje, že se „to“ může někdy snad změnit.