Zobrazují se příspěvky se štítkemJana Öztürk. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJana Öztürk. Zobrazit všechny příspěvky

15. září 2022

Příběhy na sedm slov

„Vidím kufr, někam jedeme?" „Ne, jenom Ty!"
(Marek Bucko)

„To nám, myslím, stačí. My se Vám ozveme."
(Marek Bucko)

„Mám tě moc ráda, zůstaňme alespoň kamarády."
(Marek Bucko) 

Skáču po pravé noze. Levou už nemám.
(Hanka Hlouchová) 

Otevřel okno, vyklonil se a bum bác.
(Jana Öztürk)

V zrcadle. Nepoznávám tě, ale učešu tě.
(Marek Bucko)

15. srpna 2022

Příběhy na sedm slov

Kdo chce psa bít, psa si najde.
(Marek Bucko)

Ráno moudřejší večera, a co v noci?
(Vladimíra Kuchařová)

Co necheš, nedělej. Co nemusíš, tak odlož.
(Pavel Doležel)

„Vidím kufr, někam jedeme?" „Ne, jenom Ty!"
(Marek Bucko)

„To nám myslím stačí. My se Vám ozveme."
(Marek Bucko)

21. července 2022

Háček k povídce Mirky o letu do Londýna

Boeing 737 v ohrožení
Tak už vím, co je ta turbulence.
„Připoutejte se, připoutejte se!“ řve do ryku motorů letuška.
„To se ti řekne, náno,“ prožene se mi hlavou. Mám boty výš než čepici- obojí přitom na sobě. Nevím, kde je nahoře, kde dole. Pás by musel mít šířku Volhy a délku Amazonky, abych ho v letu na druhou- kdy letí letadlo a já lítám v letadle- chytila. A to jsme teprve nad Německem… No, padesátiletá bouře… Ještě dvě hodiny hrůzy. Anglie, nikdy tě neuvidím…
(Marek Bucko)

9. června 2022

Dutina ústní - napsala Jana Öztürk

Jsem turbínková zubní vrtačka s překvapivým výkonem 18 W. Zatím nevím, proč je mi tento fakt neustále zdůrazňován. Ke svému zubnímu lékaři jsem přijela z firmy Chirana a.s.. Cestovala jsem opravdu dlouho, pečlivě zabalená do mnoha igelitových fólií, poskládaná do papírové krabice s ostatníma vrtačkama.
Dnes je můj velký den, rozbalí mě a já konečně budu moci ukázat co dovedu. Těším se, až zjistím proč je můj výkon tolik překvapivý. 

4. června 2022

Zemětřesení - napsala Jana Öztürk

Léto roku 1998 bylo nebývale teplé. Ten pocit byl dán i tím, že jsem jako Češka žijící v Turecku prostě nebyla na tak vysoké teploty zvyklá.

Tenkrát jsem v Izmiru vyučovala angličtinu na soukromé jazykové škole. Rozhodla jsem se vzít svou oblíbenou skupinu dětí do kina. Jediný film v angličtině byl tehdy Blues Brothers 2000.

V mé skupině dětí byl jeden zlobivý žák – jmenoval se Ugur. Neustále vyrušoval, vtipkoval, vykřikoval a rušil výuku.