48 hodin v Káthmándú - napsala Hana Součková

Město, kde se ráno modlí, v poledne prodává a večer pálí mrtvé. A mezi tím žije naplno.

Na svůj návrat do Káthmándú jsem se těšila skoro dva roky. Už přilet je mimořádný. Pokud máte to štěstí, že sedíte u okýnka na správné straně, téměř půl hodiny vám dělají společnost osmitisícovky, které vystupují z husté mlhy. Sedíte a jen se necháte unášet, skoro máte pocit, že se jich můžete dotknout. Tu čistou a nadýchanou bílou mlhu brzy vystřídá smogový mrak. Je to daň, kterou Káthmándané platí za turistiku. Město, které ještě před covidem mělo něco přes milion obyvatel, dnes jich má už přes dva miliony.
Pak už stačí jen vystát frontu na víza a můžete se vrhnout do víru města, které žije 24 hodin denně a v průběhu dne se proměňuje tak, jak to žádné jiné nedokáže.

Město, kde se ráno modlí, v poledne prodává a večer pálí mrtví - napsala Hana Součková

48 hodin v Káthmándú - městě, kde se ráno modlí, v poledne prodávají a večer pálí mrtvé. 

A mezitím žije naplno.

Na svůj návrat do Káthmándú jsem se těšila skoro 2 roky. Už přilet je mimořádný. Pokud máte to štěstí, že sedíte u okýnka na správné straně, téměř půl hodiny vám dělají společnost osmitisícovky, které vystupují z husté mlhy. Sedíte a jen se necháte unášet, skoro máte pocit, že se jich můžete dotknout. Tu čistou a nadýchanou bílou mlhu brzy vystřídá smogový mrak.

Ta v růžové - napsala Hana Součková

Prší a prší. Sedím u okna, jen pozoruji, jak kapky dopadají na palubu. Říká se, že by v tomhle počasí ani psa nevyhnal, natož pak mě. Na lodi žiju celý život, jiný domov neznám. Pravidelné houpání, vrzání paluby, vítr, který se opírá do lan, a ty pak vydávají vrzavé zvuky. Nejradši mám léto. Nejenom že se můžu vyhřívat na palubě, ale přijíždějí k nám hosté. Moje panička pronajímá loď hned vedle nás. Zamilované páry, smutný pán, rozesmáté přítelkyně, rodiče s dětmi. Některé jen pozoruji, jiné trochu zlobím a některé jsem si opravdu zamilovala.

Ahoj, já jsem tady - napsala Hana Součková

Sedím pod stromem, jen pár metrů od místa, kde se prý narodil Buddha. Nic se nehýbe, vzduch je těžký, naplněný vodou.
Vrcholí monzunová sezóna a na hranici mezi Nepálem a Indií je to znát.
Přes čtyřicet stupňů, sto procent vlhkosti a já mám pocit, že jsem právě vylezla ze sprchy.
Přesto sedím bez hnutí – deset minut, dvacet, třicet.

Anapurna - napsala Hana Součková

Po šestatřiceti hodinách v džípu tam najednou byla… Annapurna I.
Nekonečná cesta, z níž sotva hodina vedla po asfaltu. Při jedné ze zastávek jsem vyskočila z auta a zapnula aplikaci, která dokáže rozpoznat kopce, polohu i nadmořskou výšku. V Himálajích nesmírně praktická věc. A najednou se na obrazovce objevilo jméno: Annapurna I.
Otočila jsem se na svého šerpu a s naprostým úžasem ze mě vypadlo:
„Jako… vážně?“
Jen se zasmál: „Dneska uvidíš ještě dvojku a trojku.“ To bylo moje první opravdové setkání s osmitisícovkami.